Většina z nás si pamatuje trapnou prohru s Kohouty z Olomouce na domácím ledě 0:1, a to ještě trapnějším gólem z posledních minut. Proto naše očekávání a touha po pomstě byla velká.
Derby pražských S je bez debat nejslavnější zápas pro celý sparťanský národ. Je pravdou, že emoce let minulých jsou vzhledem k rozdílné síle týmů již dávno pryč, ale není hezčí pohled, než na slávistu poté co jeho tým se Spartou prohraje.
Na dnešní zápas jsem se díval s obavami jako na každý, který hrajeme s nástupcem tradičního Motoru - Hradcem. Před dvěma lety chodilo na domácí zápasy Hradce do kotle cca 30 lidí, dneska bylo jasné, že rychlokvašek přijede daleko víc.
Vstávačka v 6:30 není mým denním chlebem - kór v neděli. Úvodní buly v dalekém Třinci se vhazuje již v 15:00, takže není zbytí. V polospánku dorážím na nádraží, kde již čeká několik podobně ospalých kamarádů.
Předně bych chtěl podotknout, že píši v emocích. V nasranosti z toho, že jsme prohráli vyhraný zápas. Že jsme ztratili utkání, ve kterém jsme dominovali. Z nasranosti, že náš trenér je alibista, ŽE NÁM SOUPEŘ OMLACUJE NEJLEPŠÍ HRÁČE A NENÍ TAM NIKDO, KDO BY SE ZA NĚ POSTAVIL...
Jinak než příběhem Petra Tona dnešní report začít nelze. Legenda Sparty, která v rámci změn přestoupila k úhlavnímu rivalovi, byla tématem již několik dní. Každý sparťan chtě nechtě musí přiznat přínos, který pro Spartu v minulých letech měl. Nyní však naskakuje do zápasů v barvách nenáviděné Komety.
Naše fanoušky slyším již od parkoviště před halou. "To je nás tady tolik?". Říkám si. Brzy jsem také uveden do reality. Na ukazateli počtu diváků svítí otřesné číslo. Čekal jsem tak 3500. Realita je však ještě o více než 1000 horší.
Pražské derby - výhra nebo nic. Vítěze nosí na rukou, poražený hnije v kanále. A v kanálech byli dosud zalezlí Slávisté.
Slunce svítící do ksichtu mě budí z alkoholového kómatu po brutálním večírku. Snídám, beru klíčky od auta a jedu za Liposem pro mobil, který jsem nechal předešlý večer v taxíku. Následuje rychlý oběd a přesun na tradiční místo srazu - Hlavák.
Litvínov. Město čpavku, smradu, síry. Ale (což je důležitější) také město, jehož extraligový tým odvezl všechny body z našeho ledu. Tak tedy pěkně popořádku.