Sparta Hockey Supporters - Stránky fanoušků hokejové Sparty

Novinky

Může být výjezd prima, i když se prohraje? Ano! Aneb bůro z Plzně

4. ledna 2012 v 20:40,  Reportáže,  Martin87

337.jpg

Včera, 3.ledna, se v Plzni hrála dohrávka 27.kola ELH. Protože atmosféra na tamějším zimáku a před ním je vždy krajně bouřlivá, člověk se přímo třese chtíčem zažít to na vlastní kůži. Tedy aspoň pokud jde o mne.

Naivně jsem si myslel, že takové pocity bude sdílet více Sparťanů. Že nás do nedaleké Plzně dorazí  stovky. Annonce zde na webu byla vtipná (rychlík co měl na lokomotivě místo skel znaky Sparty a HC Straka) a přiléhavá: Jelo se vlakem. Nepatřím mezi dochvilné, ale na Hlavním nádraží jsem pod hodinami o půl třetí byl jako první. Pil jsem pekelně teplé pivo a zlostí nad tou teplotou jsem dupal do dlažby, až přihlížející tmavovlasé strážnici Městské policie hl.m. Prahy poskakovaly kníry.

Za tři minuty po mně dorazil Zdenda a deset minut po něm Petis. Víc už nikdo. Ano, vážení přátelé – byli jsme jenom tři! Protáhl jsem obličej. Už jsem se viděl v sektoru hostí, obklopen plzeňskou sběří, která je stejná jako někteří Cikáni: Statečná jen při přesile 30 ku 3, jinak prchají. Naštěstí na Smíchově přistoupil veliký Pepa a v Berouně Graci. Čili starejch mazáků nás bylo pět a k tomu slečna Panda a její kámoš. Tito posledně jmenovaní se stali naší obětí, protože jsme se k nim vecpali do kupé druhé třídy.

Nejprve sice Zdeněk rozhodl, že ačkoliv na to nemáme lístky, jsme sparťanská šlechta a ta jezdí jenom první třídou. Načeš se uvelebil na plyšových sedačkách v první třídě a zamlel se v nich tak, až blešky a jiné breberky v hojném počtu zoufale vyskakovaly z polstrování do volného prostoru, zakusujíc se do našich paží. Po tomto zjištění jsem nesměle navrhl přesun do třídy druhé, kde místo plyše byla ta odporná bolševická koženka, kde zaschlé skvrny od krve, piva a zvratků postačí otřít vlhkým ubrouskem a člověk se už nepřilepí a sedí pohodlně, toliko si paříc prdel. Jenže volné místo bylo jen v jednom kupé a v něm seděli mládežníci se sparťanskými symboly na těle. Ona měla též na hlavě chlupatou čepici, kterou jsem mylně považoval za kožešinu bílého tygra z Liberce, leč slečna pravila, že to je panda. Tím se mi stala sympatickou, páč za prvé pandy já rád na česneku, a za druhé  proto, že slečna si nechala svým kámošem přímo ve vlaku namixovat „houbu“, kterou poté labužnicky srkala až do Plzně, div se krabice s „výběrem z hroznů“ nepřevrátila.

Plzeň hlavní nádraží. Vlak zastavil, lokomotiva odpojena. Pochopili jsme, že to dál nepojede a pěšky se tedy vydali na zimák. Graci nás „zkušeně“  vedl temnými uličkami, doleva, doprava, dolů, nahoru, takže jsme asi po pěti kilometrech ostré chůze a velkém oblouku po Plzni dorazili před ČEZ Arýnu. Pro mne to tedy nebyla žádná procházka růžovým sadem, neb již od Vánoc kulhám a představa, že mi kamarádi utečou a mne ponechají napospas zběsilým hordám domácích fanoušků, mne dokázala vybičovat  k heroickému výkonu: nepadl jsem. Akorát už nekulhám na jednu, nýbrž na obě nohy

Před zimákem příjemné překvapení: Nebude nás jenom 7! Autmo, pěšky a koňmo  dorazilo dalších dvacet, třicet Sparťanů. Máme i buben. Venku kupuji europivo Gambrinus 10% a chráníce si jej na svém megabřiše, chtivě se drásám do útrob zimáku. Všude je modro-bílo a každej je Straka nebo Vlasák. Jiné dresy nevidět.

Hvizd, první buly. Začalo něco, čeho jsme v letošním roce jaksi odvykli: Puk mají výhradně hráči HC Straka, my si na něj ani nešáhneme. Nebo jen sporadicky. Útočníci i obránci domácích srší sebevědomím a dovolují si na nás. My to trpíme. Nenastupuje David Kočí a to je – při absenci též Honzy Hanzlíka a jeho spolehlivé hry vzadu – prostě znát. V čase 1,31 to je završeno:  Nikdo z našich si nevšímá Dušana Andrašovského. Ten ve středním pásmu bere puk a posílá ho k mantinelu. K naší modré čáře. Tam stojí Havlíček. Andrašovský  neváhá, nestojí jako tupec, nýbrž jede aktivně středem na Pepíse. Havlíček udělá dva kroky a posílá puk zpět Andrašovskému. K němu měli nejblíže útočníci Foster a Tomáš Rachůnek. Andrašovský projel mezi nimi, aniž by byl jimi napaden. Kde však byli obránci? Kučný v rohu za bránou po pravé ruce Pepíse, Milam jakbysmet, čili byli tam platní jako myší hovno v kroupách. Andrašovský se dostal k Pepísovi, nikým neatakován, k jeho levé ruce a zamířil mezi betony – 1:0. Tak nějak si myslím, že to Pepís chytit mohl, ale průser je hlavně  to, že celá naše pětka byla úplně mimo, ten Andrašovský se mezi kruhy musel cítit tak sám, že se mohl bát. Parádní kombinace HC Straka!

V čase 3,27 se nechal vyloučit Sersen za nedovolené bránění a já nabyl dojmu, že nás to paradoxně může nakopnout – vždyť bránit oslabení umíme tak jako nikdo jiný v lize! Mé očekávání se nenaplnilo: Sice jsme ubránili celé oslabení (Vlasák, Pletka a Vostřák měli šance, ale Pepís je kryje), avšak dvacet vteřin po návratu Míši Sersena na led jsme opět inkasovali!

Celé se to seběhlo tak, na modré čáře po levé Pepísově ruce se srazil Andrašovský s Fosterem a Husákem. Andrašovský našima proskakuje a jede podél mantinelu. Až na úroveň obloučku před brankou. Od mantinelu posílá kolmici na Havlíčka, který se nachází u vrcholu kruhu před brankou po pravé ruce Pepíse. Byl tam sice náš hráč, který se snažil padnout do rány, kolmici však zabránit nedokázal. Havlíček se lehce zhoupne v kolenou a posílá nechytelnou ránu nahoru k tyči našeho brankáře. Čas 5,59, skóre 2:0.

Tak to je šok. Chlív domácích ryčí nadšením, my stojíme jako opaření. Také této situaci se dalo zabránit. Kdyby Husák naramploval Andrašovského na manťák a rozmázl jej o něj jako štěnici, zabránil by trapnostem. Je totiž zjevné, že dva takto rychle obdržené góly nás sráží. Zejména pak ve chvíli, kdy nejsme schopni adekvátně reagovat. Kde jsou naši útočníci? Nikde. Brošové, Tonové a Tenkrátové jsou zcela neviditelní. Když už mají puk, lehce o něj přijdou. Domácí se snaží. Naše hra se marná a drzosti domácích se zvyšují.

Ti k tomu hned mají další příležitost – Pepís bere puk jak na vidle a vyhazuje jej přes plexi bez teče mezi lidi (pardon, omyl,  mezi fanoušky HC Straka). Čas 8,51. Než si šel místo něj sednout na trestnou náš hráč, neobešlo se to bez určitých takticko-psychologických scének naší střídačky, při kterých domácí tribuny řvou vzteky a za Pepísovou bránou vstává taková modro-bílá figura, která se může protrhnout: Je rudá, zběsile šermuje pěstičkami a až k nám je slyšet, že Tomáše častuje dámskými a pánskými přirozeními. Žílu na lebce má naběhlou.

Oslabení začalo. Na důraznou a účinnou hru domácích my moc nereagujeme. Snad jen Radek Philipp se blýskne tvrdou hrou, kdy se nebojí Plzeňáka přišpendlit; také diskutuje s rozhodčími. Radka za toto chválím.

 

Musím jej však pochválit i za gólové snížení: To se vám totiž v čase 12,50 poroučel na trestnou Stránský za vražení na hrazení. Sparta má první přesilovku. Začíná tradičně, rozpačitě, Straka se dokonce chápe puku. Nakonec jsme však Plzeň zamkli a začaly ty věčné přihrávky, přihrávky, přihrávky. Nepálí nikdo. Puk má Pacovský a neví co s ním. Tak ho posílá na Radka Philippa, který stojí na modré, po levé ruce Svobody. Mezi Radkem a brankářem není nikdo z našich. Další přihrávka je zjevná volovina, proto Radek pálí. Puk letí, míjí dva domácí bránící hráče a – zapadá do brány! Svoboda jen kýve nevěřícně maskou jako oslík. 2:1, čas 14,42. Využitá přesilovka!

 

No a přišlo něco, co jsem už dlouho neviděl: Na ledě náš hráč má puk. Je čas 29,04. Naši střídají. Co udělá onen pán s toušem (myslím, že to byl Broš, pokud ne,  patří mu omluva, seběhlo se to rychle a já nejsem zrovna bystrozraký)? No, posílá puk přímo před střídačku, kde se jej Sparťan dotýká holí. Co to znamená? Hm, příliš mnoho hráčů na ledě. Volovina a békárna. Ten puk šlo poslat kamkoliv jinam, ale proč proboha právě před střídačku při střídání? Sednout si jde Husák, který to celé odskákal. Naštěstí v oslabení neinkasujeme.

Jenže ono bylo hůř: HC Straka při své kompaktní hře udělal parádu jak na Zlatou helmu. Puk šel po ose St. Pierre  - Andrašovský až k Michalu Dvořákovi. Ten stojí  na vrcholu kruhů směrem k modré čáře. Kolem něj pusto a prázdno. Žádný z našich. Dvořák bere puk, udělá elegantní otočku „na pětníku“ a střílí na Pepíse. Tomu puk prochází levým horním růžkem. Čas 32,05 , 3:1. Tahle třetí lajna stračen je příšerně nebezpečná, je u třetího gólu domácích ze třech. Hmmmm. Ale otřesné je, že tam ten Dvořák stál zase sám a měl prima výhled na branku. A ovšem i Pepís na Dvořáka… Bohužel puk prošel.

Pak jsme hráli přesilovku, dokonce dvojnásobnou! Sekal Fanoušek Kaberlů (37,55) a pak podrážel Dvořák (38,23).  Gól padl tak, že Milam stál na modré po pravé ruce Svobody. Poslal přesný pas Michalu Brošovi, který stál na úrovni brankové čáry v rohu přímo proti Milamovi. Brošák se rozhlédne, a vidí, že z prostoru mezi kruhy se před branku tlačí Petr Tenkrát. Přihrávka – Petrová rána a ….. 3:2, čas 39,44. Čili gól do šatny.

A to bylo z naší strany všechno; ve třetí třetině pak už stříleli jen domácí: Johnson a Pitule dokonale rozebrali Spartu  při bleskurychlém útoku. Nedokázali jim v tom zabránit ani Kučný, ani Yorick, kteří se ty dva strakáče pokoušeli stínovat. Johnson si vytáhl Pepíse a když už ten byl bezmocný, v klidu zavěsil (42,54). Dvojnásobné oslabení jsme hráli i my, a ani HC Straka se nemýlil, střílel Jiří Hanzlík (58,13).

Dostali jsme tak bůra. Největší radost z domácího publika měl asi ten nervák výše popsaný a pak týpek, který s gustem procházel pod ochranou policajtů pod naším kotlem s rozvinutou černou šálou s nápisem „Smrt Spartičce!“. Chudáček primitivní. Někdo si svůj malý penis  a dlouhodobou nezaměstnanost  holt kompenzuje takto, to se nedá nic dělat.

Jinak v tabulce plus/mínus je výsledek Foster -3, Treille a T. Rachůnek -2. Naše třetí lajna to zkrátka odskákala. Mínus dva mají též všichni útočníci z druhé lajny, a obránci Kučný s Krstevem.  Pepís svůj den rozhodně neměl jakbysmet; je však třeba říci, že tam pochytal jasné tutovky, proto ho nemůžu kritizovat tak, jako výše uvedené hráče. Zklamáním je pro mne hra útočníků druhé a třetí lajny, kteří byli vidět akorát tak při našich inkasacích. Jinak jakoby měli na sobě kůži z chameleóna – na ledě zcela neviditelní.

Nicméně výjezd jsme si my – vlaková četa – užili až do mrtě. Spolu s Hynkem a Álou z Vlašimi, kteří byli autmo, jsme si počkali, až plzeňské pastevectvo odtáhne do svých chýší a hospod, kde bude oslavovat svých 6 bodů dosažených za jediný den: kontumací nad Třincem (teď mají Šulce za největšího kámoše, přestože loni ho proklínali) a ryze sportovní cestou nad Spartou. Ať si! My jsme stále první! Už 17.ledna máme HC Straka co vracet a pevně věřím, že mu to vrátíme i s úroky. Zejména si – a to snad mluvím i za vás, mé milé čtenáře – přeji, aby uzdravený David Kočí ukázal některým pánům v bílo-modrém, zač je toho na Spartě krajíc!

Toto vše před autobusem říkáme hráčům, trenérům Jandačovi a Žemličkovi. Prohra může mít očistný účinek, zase si uvědomíme, že vyhrávat nelze donekonečna, a nohy dáme na zem.  Loučíme se s Vlašimáky a pustými ulicemi Plzně jdeme pěšky na nádraží.

Jdeme jinudy, takže cesta už netrvá 5 kilometrů. Já, starý pajda, ji snáším statečně, neb Graci mne zásobuje pivem, až kelímky chrastí. V přízemí nádraží se v lístkové pokladně tážeme paní pokladní, co tam čepuje. Je zděšena a rukou ukazuje na přilehlý krámek. Nakupujeme pěnivé zboží do zásoby. Nakonec nám nebylo ani potřeba, protože nahoře v patře nádraží se Graci vrhá do místní „C.k. Kantýny“, kde zakupuje liberecký párek, který pojídá s evidentní chutí, až omastek a voda stříkají všude okolo. Hlad ho však neopouští. Proto si ve vlaku, který je tu hned, nesedáme do kupé, nýbrž do jídelního vozu. Zde si velký Pepa dává kulajdu, Graci s Petisem hemenex, a já se spokojuji s tekutým chlebem – konečně mám dvanáctku! Zdeněk srká nealko, prý to nejlepší po žlučníkovém záchvatu.

Společnost nám dělá mladík, který se přiznává, že byl na zimáku v kotli strakáčů. Snaží se být „objektivní“, protože vyhráli. Znáte to. Necháváme ho v jeho bláhovosti a věnujeme se mladému Němci, který jede z Mnichova do Vítkovic, kde má moravsko-slezskou manželku a dcerku. Ptá se nás, kde si může na hlaváku, kde má hodinu čas na přestup, dojít na pívo. Hokeji nefandí, jenom fotbalu. Říkáme mu, že pražská Sparta si dává FC Bayern München a FC Barcelonu „každé ráno k snídani“ („jeden Morgen zum Frühstück“). Chlap si s náma dává Pilsner Urquell a je spokojen, jací to s ním jedou štramáci.

Tak to tedy včera bylo.

 

Autor: Martin87

Ilustrační foto: Kasnarka

Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.