Sparta Hockey Supporters - Stránky fanoušků hokejové Sparty

Hned na začátek uvádím, že v tomto článku výjimečně nechci popisovat detailně průběh zápasu Sparty v Pardubicích a atmosféru v kotli, jako tak obvykle činívávám. Výsledek znáte všichni, debakl 8:2. Mě v tuto chvíli zajímají příčiny tak vysoké prohry a pokusím se vám nabídnout můj pohled na ně.

Že je dosavadní průběh letošní sezóny nebe a dudy oproti loňsku, je bez debat. Současné postavení v tabulce se nerodilo lehce, ale svůj reálný základ má. Hrajeme určitě v mnohých parametrech hry lépe, než loni, a z mužstva je v rozhodujících okamžicích  cítit odhodlání.

Jenže: Jsou tady momenty, které jsou zarážející.  A projevily se v celé své nahotě právě včera.

Moment první - produktivita. Ta je – bohužel – žalostná. Jako chlap, který z letošní sezóny na vlastní oči neviděl asi tak 4 zápasy, můžu snad říct, že my dáváme takové zvláštní góly: Skoro jako by je nikdo ani nečekal. Naopak vyložené šance nedáváme. Hráč jede na bránu, skoro už by se chtělo zvedat ruce a řvát „gól“,  ale – nic. Včera v Pardubicích opět produktivita minimální. My prostě na tu bránu ani kloudně nevystřelíme. Proč? Není ranky, není branky.  Mimochodem – včera, nemýlím-li se, ve třetí třetině 2x tyčka. To je smůla, ale zase: Kdyby se pálilo víckrát, tak to tam hergot jednou spadnout musí!

Moment druhý – přesilovky. Opakovaně jsem na diskusním fóru nebo ve svých článcích zde vyzýval někoho odpovědného z klubu, aby zařídil, aby nám trenér Jandač vysvětlil, jak je možné, že máme tak ostudné procento využitých přesilovek. Jandač však mlčí jako ryba, ani nikdo jiný ze Sparty asi nechce polopaticky  nám laikům vysvětlit, jakto že hrajeme v přesilovkách takovou holomajznu. To přeci není po našich 29 odehraných kolech normální, takový průser v přesilovkách! Každej blbec přece ví, že přesilovky jsou alfou i omegou zápasů, a následující vyřazovací části zvláště.  Nepamatuju se, kdy bychom letos sehráli pohlednou přesilovku.  Nejsme schopni dát góla ani při hře 5 na 3, která trvá 2 minuty! Jen obtížně lovím z paměti naše  přesilovkové  góly za posledních deset zápasů. A že těch přesilovek sakra bylo! Dosud celkem 167, z nich jsme jich využili  jen 16. Je to pořád to samé: Nikdo z našich nestojí před soupeřovou brankou, hrajeme pomalu, stojíme, nevíříme, neměníme pozice a hlavně – NESTŘÍLÍME!!! Proč to včera Pardubice při přesilovkách všechno cpaly do brány? Proč my ne? Proč Pardubice a značný zlomek ostatních klubů umí zaujmout přesilovkový vzorec a my ne? Proč my nevydržíme v útočném pásmu průměrně víc než 3 přihrávky a pak o puk přijdeme? Proč my vlastně hrajeme stylem přihrávka + přihrávka + přihrávka = ztráta puku? Proč my nejsme schopni v přesilovce hrát tak, aby k nám soupeř jednoduše nepřistoupil a nesebral nám puk? Sakra, proč hlavně ale nikdo, NIKDO, NIKDO nejde před bránu, aby měl šanci tečovat, dorážet  apod.? Na co máme beky u modré nebo falešného  beka Tona, když od nich puk málokdy letí na bránu, ale jenom do stran nebo do nejbližšího protihráče?  Viděli jste včera například přesilovkový gól Koukala v čase 12,08 na 1:1? Vystřelil snad Koukal? Prdlajz! On jenom tečoval Píšovo nahození. Neboť před brankou prostě stál. To byla Sparta při svém oslabení zamknutá na 5 západů. To je moment, který stojí za podtrhnutí: Soupeř nás při své přesilovce zpravidla umí zamknout, my slovo „zámek“ ve své hře naopak vůbec  nepoužíváme.  My ho neumíme. Nás by o puk obral i starší dorostenec – a jak lehce!  Trenéra Jandače a jeho melodyboys jsem zpočátku sezóny omlouval, že hledají  optimální sestavu na přesilovky a že musí pracovat s tím co má. Ale po 29 odehraných kolech trenérům v tomto směru vystavuji známku čtyři mínus. To je prostě neuvěřitelný, neudělat s přesilovkami za tak dlouhou dobu nic. NIC, NIC, NIC! Ba je to snad ještě horší, než to bylo na začátku sezóny! Máme už i pár gólů v naší síti při naší vlastní přesilovce – viz k tomu též níže.

Moment třetí – brankář. Pepis je prostě výbornej, ale nezlobte se na mne – přetěžovanej. Vůbec nerozumím tomu, proč není více využit Martin Falter. Je špatné zátěž soutěže rozkládat na oba brankáře? Já myslím, že ne. Že to je naopak správné. ELH je dlouhá, je tu také vyřazovací část. Proč se to u nás neděje? Proč nemáme ze strany vedení Sparty a hlavně ze strany Jandače informace, jak  hodlají zapojovat M. Faltera? Na Pepisovi jsem přetížení pozoroval už delší dobu, a myslím, že mnozí z vás také. Ale to, co se stalo včera, tak to je vrchol: Chápu, že Pepis může zaujmout stanovisko, že nechce být střídán ani za nepříznivého stavu. Že si to odmaká. Ale tu už pak musí zasáhnout soudný trenér a musí brankáře jednoduše odvolat. Pepis se totiž včera po 4 inkasovaném gólu dostal do situace, kdy by nechytil ani bábu s roštím, natož pak puk: Psychický tlak, frustrace, rozklížená obrana, dlouhotrvající oslabení (opakovaně dokonce dvojnásobné), nepomáhající spoluhráči, náš vymizelý  bojový duch, rezignace, kralování Husičky a Poláka, aj..  Tak to jednoduše bylo, né že né. A co dělal v dané situaci pan Jandač? Nic. NIC, NIC. NIC. Stál na střídačce jako sloup. Pepise v tom nechal jednoduše vykoupat a s ním i celou Spartu. Co udělá normální trenér, když mu mužstvo začne kolaboval a v rychlém sledu inkasuje? No tak  si asi vezme oddechový čas, aby hráče uklidnil, udělil taktické pokyny, že? Aby si ti hráči v oslabení taky fyzicky oddechli. Vzal si ho v Pardubicích pan Jandač? Ne. Asi to sám předem zabalil.  Můžeme parafrázovat majora Terazkyho: „Na čo je takému hráči treba oddechového času?“. Na spoustu věcí, pane trenére! Zpátky k brankáři: Když už bylo jasné, že Pepis nechytne ani mouchu, tak proč ho Jandač neodvolal? Proč za nepříznivého stavu včera dokázal vyměnit brankáře Růžička ze Slávie a Kalous z Liberce? Proč naopak Jandač dopustil, aby Tomáš tu tragikomedii odsloužil až do konce? To mu tedy psychicky pomohl! To pomohl i Lojzovi z repre, ten je jistě štěstím bez sebe, že týden před moskevským  turnajem jeho dvojka dostala šestku za pár minut a celkově osmičku! Heh. Já nevěřím na slova, že „teď se oklepeme a jdeme dál, nic se nestalo“. Hlavně u brankáře mám za to,  že takový výprask mu v hlavě zůstane nadlouho. Aby bylo jasno, znova opakuju, že za meganáloží v Polokobylákově nejsou jen „výkony“ Pepise, ale hlavně naší obrany a Sparty jako celku.  Každopádně zde vyslovuji názor, že ten pekelnej výsledek jde z nemalé části na vrub i trenéra Jandače, který závěr utkání manažersky nezvládl. Považuji ho proto za aktivního asistenta naší popravy od HC Bobři Polokobylákov.

Moment čtvrtý – nedisciplinovanost.  Sparta letos dostává góly poté, co soupeři sama usnadní situaci. Zbytečná vyloučení za útočné fauly. Špatná střídání a hra v šesti. Výhozy puků za mantinel v situaci, kdy pro to není důvod, kdy se to dá řešit jinak. My soupeři početní výhody vyloženě nabízíme. Sami si pro fauly nejdeme. Proč? Argument, že přesilovky hrajeme bez toho na pytel, je lichý.  Každý faul soupeře se přeci hodí…

Moment pátý – námazy. To, co se dělo včera je vskutku výjimečné. Petr Ton a Hanzlík  by měli dostat body za prima námazy na góly, resp. za „asistence“ na nich. Pramení to z laxního přístupu k vlastní hře. Toňákův námaz Koukalovi je zvláště zarážející: O.K., může se stát. Ale pak musí, i za cenu faulu, být Koukalova aktivita zlikvidována, nemůže dojít k tomu, aby přihrál Kolářovi. A když už přihraje, musí se obránce postarat, aby Kolář nepostupoval sám na bránu. Stromovat, seknout, háknout, prostě cokoliv.  Nic z toho se nestalo. 2 vteřiny před koncem třetiny dostat gól do šatny při vlastní přesilovce, to už je opravdu moc.

Moment šestý – faktor Kočí. Příchodem Davida Kočího se naše hra vzadu jistě vyztužila, pravděpodobně i přitvrdila. Respekt soupeřů z naší posily je zjevný. Ale ani David Kočí není pámbů, i on dokáže vyrobit megahrubice (hlavně námazy), vedoucí k inkasaci. Nu což, pořád ve vzduchu aspoň visela možnost bitky. Od zápasu v Mladé Boleslavi 13.10. se na ní čekalo. Po zápasu v Plzni 26.10. mi David Kočí řekl, že pravou bitku udělá až za rozhodnutého stavu, kdy neoslabí tým. To je názor, který naprosto beru. Už kvůli sudím, kteří jsou tady zkrátka jiní, než v NHL. „Bitka“ přišla až včera. Uvozovky jsou tu však zcela na místě. I když jsem včera ryčel v kotli radostí, s odstupem času musím říci, že jsem to sám přehnal. Tak předně – ten nešťastník Nahodil vůbec nenajížděl  v okamžiku započetí „bitky“ do Pepise, jak se to Kočí snažil ex post vysvětlit. Odnesl to za jiné Polokobyly, které to snad před tím dělaly. Pepis totiž v okamžiku incidentu klečel vlevo od své levé brankové tyče na puku a mezi ním a tyčkou byl prostor tak na dva hráče. Čili plac jak k tanci. Za ním stál Kočí. Teprve pak k brance z prostoru mezi kruhy přijel Nahodil, objížděl Kočího, ten ho zahlédl, naramploval ho na branku, tu posunul, shodil rukavice a začal bušit holými pěstmi do Nahodila, který se už držel brány a byl v předklonu. V předklonu. Ruce stále na svatyni. Čili se nijak nebránil. Čili žádná „bitka“, jen mlátička z frustrace. Čili 5 min + DKU zcela po právu. Nahodil navíc není pro Kočího soupeř. Kdyby rozmlátil ciferník Píšovi, Sičákovi nebo svému jmenovci Václavovi Kočímu, pak O.K., bez komentáře. Ale toto… Myslím to vážně, viděl jsem to jako na dlani, tohle nebyla žádná bitka, po které jsme prahli. Navíc po ní přišel 8. gól (pravda, při hře 5 na 3). Proto sparťanský jásot nad „konečně bitkou“  není na místě. Věřte mi. Může to mít jen ten efekt, že soupeři už konečně věří, že David Kočí je schopen a  ochoten rukavice fakt shodit… Ale ta jistá pachuť tu přesto je…    

Moment sedmý – rozhodčí. Když jsme byli v Liberci, po zápase tam nějakej plešatej starší domácí týpek řval „Hribík je Sparťan!“. Zajímavé je, že ostatní soupeři (resp. jejich fanoušci) mají vždy pocit, že každý rozhodčí připískává Spartě. Asi si o tom myslíme své, že? Zejména právě po Kladně a Liberci, ale především po Pardubicích.  Z nich opravdu jen jeden příklad za všechny: Vyloučení Broše v čase 52,35 za nedovolené bránění vedlo samozřejmě ke gólu. Ale – Brošák proskakoval mezi soupeři a to sudí ohodnotili jako nedovolené bránění. Zvláštní, ale typické.

Slova Richarda Žemličky  po zápase „V dosavadním průběhu extraligy jsme neprohráli žádné utkání o víc gólů, ale dneska nám to tam napadalo. Z toho jsme zklamaní.“  mi  příjdou úsměvná. Čekal bych spíš pár slov o tom, jaký podíl  ne na prohře, ale na tom děsivém výsledku 8:2 (což je rozdíl) má on a Jandač. Oni jsou dirigenti hry. Oni jsou celkově zodpovědní.

Věřím, že Pardubice jsou epizoda. Holt nářez. Že zítra Kometu dáme. A to proto, že po debaklu se v mančaftu vzedme bojovnost. Bohužel – musím počítat i s tím, že se budou opakovat stejné problémy, které vedly k drtivé porážce v Perníkově.  Chci věřit, že to dopadne podle varianty a).

Text: Martin87  

Foto: Bobi

Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.