Sparta Hockey Supporters - Stránky fanoušků hokejové Sparty

Do Gottwaldova jsem z rodinných důvodů nejel. Sledoval jsem to však na interfernetu a pokoušely se o mne mdloby. V šedé kůře mozkové jsem měl uloženy hlášky  trenérů a hráčů z Tváří v Tvář, jak nám reprezentační přestávka pomůže. I Rulíkův výrok „těch deset dní jsme měli možnost vypnout hlavu, otřepat se z toho. Snad jsme se trochu nabudili, potrénovali a připravili se na zápasy, které nyní budou následovat v rychlém sledu.“.

Jsem pesimista. Zatím nám žádná reprepauza nepomohla, naopak, vždy nás vrhala do ještě většího propadu.  To se potvrdilo i ve středu. Když jsem potom doma na své megaplazmě viděl  tu bídu, jen jsem vzteky syčel. Naše hra v Gottwaldově byla ještě horší, než před reprepauzou. Výjimky: Pepis (jako vždy famózní), Koreisova bitka, ubráněná přesilovka 5na3. A pak naše využitá přesilovka 3na5, i následná 4na5. Jinak - výkon obrany – tragédie, výkon útoku – tragédie. Zjevná kontrapozice – vysoká výhra Mladé Boleslavi ten samý den. Kontrapozice nejen kvůli Holaňovi. Zatímco Boleslav hrála dobře a našla v sobě sílu hrát po celý zápas (bez ohledu na průběžný výsledek) Sparta vypadala první dvě třetiny jako nesourodá sešlost  spolužáků po 25 letech. Nic nešlo, byla to parodie na lední hokej.

Pan Bříza se na Tváří v Tvář mohl zjevit z toho, že jsem použil větu: "Čím to je, že všichni hráči, kteří jinde hrají výborně, když přijdou do Sparty, tak se z nich, s prominutím, stanou lemry líné?“. Zejména slovní spojení „lemry líné“ se mu nelíbilo. Prý jsem vulgární. Hmmmm.  Já ponechám na laskavém čtenáři,  aby  si sám udělal úsudek o míře vulgárnosti, neomalenosti či nepravdivosti mého dotazu. Odpověď na svou otázku jsem stejně nedostal. Bůh mi svědkem, stejně jako ostatní fanoušci v auditoriu TvT.

Poradí mi pan Bříza, pan Látal, koučové nebo pan Výborný či pan Ton, jakým příměrem mám označit hru HC Sparta Praha v Gottwaldově po prvních 45 až 50 minut? 

Já jsem po tu dobu viděl na displeji na straně Sparty bezradnost, alibismus,  zoufalost, křeč, neproduktivitu, nedůraz, nepohyb, nestřílení, nenápady,  nestíhání (a hlavně z toho pramenící zbytečné - a hlavně časté - vylučování).

Kdo by se za této situace měl právo urazit za označení lemry líné, kdybych toho slova použil? 

A to by patrně bylo ještě slabé označení, protože nechat si naflákat  v rozmezí 11 minut  tři góly, pak klesnout na dno, nechat se permanentně vylučovat (i do tří) a nebojovat – to je jako co? 

To má být výsledek „otřepání, vypnutí hlavy, potrénování“ během reprepauzy? Za sebe říkám – ne! Nic na tom nemohou změnit ani ty dva góly v závěru utkání.

Ty to naopak zamotávají. Protože to na první pohled vypadá jako by o nic nešlo, vždyť jsme prohráli „jen o gól“… Ale to je blbost. Neprohráli jsme „jen“ o gól, prohráli jsme především na celé čáře, když jsme 50 minut nebyli pro Gottwaldov důstojným soupeřem. Já se nechodím dívat jenom na posledních deset minut zápasu, ale na celý zápas. A když z nás soupeř dělá buď celý zápas nebo jeho podstatnou část kašpárka, tak jsem vzteky bez sebe. Prohrát se může – ale po adekvátním, bojovném, průběhu. Po ježdění po zadku.

I po tom setrvání v bahně v Gottwaldově jsem se do Litvínova těšil.  Nekecám. Fakt, těšil.

Na hokej – na ten na prvním místě. Na klobásu z udírny, na primitivní dementy z jejich kotle (vedle kterých je důlní kůň inženýr), na smrad při průjezdu kolem Chemických závodů Jiřího Dimitrova (dnes Unipetrol) v Záluží u Mostu, na konfrontaci s Martinem Ručínským a s Márou Černoškem. Na to, že se třeba zvedneme z bažiny. Že chlapi zabojují. Že ta mizérie musí už skončit. A vůbec – doplňte si sami ty podobné kecy…

Pořád jsem měl v hlavě středu a čtvrtek v podání Mladé Boleslavi. Jejich 15 gólů za dva zápasy, hrané 24 hodin po sobě. Pane bože – 15 fíků za 24 hodin! Cítíte také tu výzvu? Ano, viděl jsem boleslavskou pekelně dlouhou sérii zápasů bez jediného vstřeleného gólu. Jejich odhodlání a vůle k otočení zápasu s Karlovými Vary.  A výsledek - jejich „nákop“ po reprepauze.

V hlavě jsem měl i mizérii Litvínova v posledních 5 zápasech.  Měl jsem v hlavě jejich ostudnou desítku v minulém zápase v Třinci a říkal jsem si, že to je musí držet dole.

Ha – že by naše šance? My jsme sice také tragédi, ale desítku jsme (zatím) nedostali. Pepis je ve formě a ty díry v obraně lepí…  A pozor, v hlavě jsem měl i slova kapitána Davida Výborného z pátečního dopoledního tréninku v malé hale, kdy mému kamarádovi řekl něco v tom smyslu, že (parafrázuji) to dneska „bude dobrý, my je dáme“… A když tohle řekne kapitán…

Ostatně, ten páteční dopolední trénink byl poučný v mnoha směrech:  Hra na tréninku a na zápase – nebe a dudy.

Trénink: přímočará jednoduchá hra, přechod přes útočnou modrou kombinační, nikoliv tupé nahazování puku a jeho následná ztráta. Tlačení se do brány. Stínění brankáři. Při přesilovkách pálení od modré jako u Verdunu (Gulaši – na pátečním tréninku v tomto směru jasná jednička), při přesilovkách bruslení, měnění pozic, lehkost. Víření. Střílení pod víko, do horní poloviny brány.

Ostrá hra: složitá, sebe sama motající hra, alibistické přihrávky ve stylu „hlavně se zbavit puku, ať to posere ten druhý“, nekombinace, napalování soupeře do těla (nebo trefování do těla spoluhráčů). Plácání se za bránou a v rozích. Při přesilovkách nestřílení a když už, tak po zemi a do brankáře. Neustálé přihrávky tak, aby se jich snadno zmocnil soupeř.

Tak – s těmito dojmy jsem jel do Litvajzu v Severočeském hnědouhelném revíru.

A říkám rovnou, že po celou první třetinu jsem byl v očekávání jako prvorodička.  Ta hra skutečně mohla porodit náš gól, jenže… Jenže se tak nestalo. My jsme určitě začali zostra, před brankářem  Hüblem bylo stále plno našich. To Pepis si na puk skoro nešáhl, hra se odehrávala převážně u protilehlé strany kluziště – naproti našemu kotli. Moc dobře tam není vidět, ale šumění a sprosté nadávky z kotle domácích podtrhovaly hru na ledě. Sparta měla optickou převahu, ale produktivita malá. Vlastně žádná, že? Martin Ručínský se ne a ne prosadit – ale proč? Protože jsme sice tlačili, ale tak nějak „po sparťansku“ – čili bez efektu. Litvajz byl evidentně zaskočený, ale co je to platný, když naši „střelci“ vypouštějí jen neškodné motýly (se kterými by si poradil i brankář  v invalidním důchodu)  - viz O´Brien -  nebo to perou po ledě do betonů Hübla (viz Treille, Broš)? Takže opticky  převaha, ve skutečnosti jen ouvertura k tomu, aby Litvajz pochopil, že se musí rychle otřepat z desítky z Werk Arény.

A to taky udělal! Hned po první třetině. Spolukotelník Petis sice prohlásil, že v prostřední části uvidíme dva góly, ale my si mysleli, že to bude 0:2, né 2:0.  Náš trávící trakt ještě nevstřebal penisoidní megaklobásy z litvínovské udírny a už se na ledě děly věci jak z filmů Alfreda Hitchcocka: Salcido namazal Kracíkovi a ten jen z vlastní blbosti nedal gól. Naše  srdce stojí, marně hledáme defibrilátory, protože infarkt je už blízko…

Pak se utrhl Toňák a vypadalo to, že se bez těch defibrilátorů obejdeme.  No, skončilo to faulem, takže Petr nemohl zakončit svým klenotem – kličkou do bekhendu (což by možná udělal, kdo ví?).  Ale naše přesilovka byla bídná, přesně ve stylu popsaném výše. Čili „celkem o hovně, soudruhu Bláho“ (Zdeněk Svěrák v Koljovi). To ostatně všechny naše přesilovky v prvních 58 minutách.

Pak se šel posadit Smoleňák. Oslabení jsme bránili  víc jak minutu, ale byl to zámek. Viki Hübl se nemýlil, protože mu naše čtyřka řekla: „Vašnosto, nebál se jich a střílel, my jich vobtěžovat nebudem!“.  1:0. Oni tu přesilovku hráli prostě jinak, než ji hrajeme my – při zápasech. Hráli ji tak, jako ji hrajeme my – při tréninku!

Měli jsme v následující přesilovce možnost srovnat, ale to by David Výborný, v sparťany zažitém systému přesilovky zvané „jak se přesilovková pětka uhoní sama, aniž by vystřelila na bránu“  to nesměl nacpat přímo do litvínovského obránce. Bída.

Pak jsem si málem stříkl do textilu, když rozhodčí naprosto nespravedlivě vyhodil na 2 min. Tona. Prý za údajné držení, které ovšem nebylo. Očekával bych, že se Toňák po tomto vymyšleném faulu po návratu na led nakrkne a    dá góla. Nenakrkl se a nevyrovnal.

Poté se ovšem stalo něco, za co bych pana Tomáše Kůrku posadil na zbytek zápasu: Ten chlap  udělal tak hroznou minelu, že by ji měli ukazovat  na pionýrských táborech na stezkách odvahy, aby pionýři zešedivěli hrůzou. Takto jsme jektali vzteky zuby my v kotli, protože jsme museli sledovat, jak pan Kůrka nechal puk v našem útočném pásmu  na pravé straně panu Jakubu Černému, ten se utrhl zpět a v přečíslení  tři na jednoho přenádherně zavěsil. 2:0.

Ten Kůrka nejen že hraje úplně blbě a na ledě není vůbec vidět, ale tohle už je vrchol. On si nechá sebrat puk, neudělá nic, vykašle se na všechno, toho Černého ani nezahákuje! Jak říká má matka – stojí a čumí. Než se naše obrana vzpamatovala, už bylo pozdě. Takový kiks! Kůrka je určitě tragéd zápasu. Kdo to neviděl, neuvěří.

A hlavně – byl to jasný gól do šatny: Do konce 2. třetiny zbývala necelá minuta.  Ta litvínovská kůlna bouří, reálně hrozí zřícení tribun, protože žlutočerní radostně ryčí a dupou. Litvajský kotel řve: „Umíte hovno!“.  Už před tím jsme se o sobě opakovaně dozvěděli, že jsme buzerantů parta, ale teď nám to připomněli jasně: Naše hra nestačí ani na ten exkrement. 

Takže: první třetina – náš tlak bez efektu. Druhá třetina – naše hra bez efektu, zato s ikasací – ale, pánové a dámy,  s jakou! Prosím, ta trefa Vikiho Hübla byla přesilovkovou.   Ale Černého paráda? V tu chvíli bylo úplně jasné, že o nějaké depce po desítce z Třince nemůže být ani řeči a že my jsme zase za kašpary.  Podtrhuji, že Pepis v tom byl nevinně. To by nechytil ani míšenec  Supermana, Spidermana, Jamese Bonda, Terminátora, Lary Croft, Indiana Jonese, majora Zemana a Petra Břízy…

Třetí třetina? Marnost sama. Pořád jsme si říkali – bude to dobrý, když dáme gól na začátku, do 45 min, do 50 min… Nic. Očekávali byste nějaké vzepjetí? Já ano. Ale Sparta byla v kelu, nešlo vůbec nic. My zásadně na Jardu Hübla nestříleli. Nebyly šance. Ty měli domácí. Panebože, Pepisovi by měli všechny pětky bez výjimky líbat nohy! Nebýt toho mága, tak si z té mrazivé plynové komory vezeme  bůra, šestku… Ano, Sparta předvedla právě to, co vyřvával kotel domácích, že umíme.

Když si minutu a čtvrt před koncem vzal Hořák oddechový čas, šel naším kotlem jeden hlas, že dostaneme další úder. Taky k tomu nechybělo moc, Ručinský (za vyřvávání domácího kotle „Růča – gól“) o fous minul prázdnou klec.  V tu chvíli málokdo pochyboval, že  Jarouš Hüblů odejde s čistým kontem.  Neodešel – Smoleňák mu 13 sekund před koncem toho góla dal. A to bylo všechno.

Musím pochválit aspoň to, že jsme tu závěrečnou power-play  s nezbytným štěstím dotáhli k čestnému gólu. Ale to je třešnička na dortu, který je jinak žluklý, okoralý a s plesnivou kůrkou (to slovo dostává po včerejšku nebezpečné souvislosti).

Radim Rulík řekl : „Byl to dnes vyrovnaný zápas. Udělali jsme dvě hrubé chyby a soupeř je dokázal potrestat a to rozhodlo.“. Nesouhlasím. Vyrovnaný zápas to byl první třetinu. Pak ho opanoval Litvajz. Chyb jsme udělali daleko víc – a vy jste je, pane Rulíku, musel stejně vidět jako my. Jen neschopností soupeře nebo Pepisovým  uměním nebyly potrestány všechny.

Na Tváří v Tvář jsme se dozvěděli, jak je liga vyrovnaná, že nemůžeme očekávat , že Sparta bude stále nahoře. Ale já to od Sparty očekávám! Já chci, aby se chovali jako Mladá Boleslav v posledních dvou zápasech. Jako se choval včera Litvajz po posledních pěti prohraných zápasech  a s desítkou z Třince. Mám na to nárok, je to mé legitimní očekávání! Co jiného po mě můžou takoví Bříza s Látalem  chtít?

Liga je totiž dle mého vyrovnaná mj. i proto, že soupeři jdou po léta výkonnostně  nahoru nebo stagnují, zato Sparta jde výkonnostně dolů nebo stagnuje! Přiznejte si to – hlavně  vy bafuňáři nahoře!  My, dole, platící obecenstvo, to vidíme už dávno!

Koho s tímto přístupem a předváděnou „hrou“ chceme porážet?  Jak včera řekl jeden můj kamarád: Jestli ten rozdíl mezi hrou na tréninku a hrou „na ostro“ není v tom, že při zápasech tam jaksi ti soupeři překáží a hrají opravdově…?

Jak oba venkovní zápasy zhodnotit? Nabízím tento pohled:

1)    Hrajeme stále stejnou tužku. Hra se nezměnila, je úplně stejná, jako ve všech kolech před reprepauzou, kdy jsme prohráli.

2)    Tlak si sice vytvoříme, ale jen nárazově, chvilkově. A i pak je bez efektu. Proto přichází trest – góly do naší sítě.

3)    Zase inkasujeme jako první. A to v rozmezí několika minut, v rámci jedné třetiny. Pak jsme dole a tam už zůstaneme.

4)    Psychická deka nezmizela.

5)    Na našich pětkách se projevuje optická i faktická nesehranost. Hráči o sobě nevědí. Převažuje alibismus. Chybí jasný vůdce a tahoun. S pětkami se šarádá – bez úspěchu.

6)    Děláme školácké chyby, znamenající ztrátu puku a protiúder.

7)    Je úplně jedno, v jakém stavu je soupeř – jeho momentální rozpoložení nedokážeme využít.

8)    Skóre neodpovídá předvedené hře – v pozitivním i negativním smyslu.

9)    Po převážnou část zápasu chybí chuť vyhrávat, chybí srdce, chybí tah na branku, vůle otáčet.  „Vzedmutí“ přichází příliš pozdě, kdy se zápasem už nejde nic udělat. Rozdávat bychom mohli křeč.

10)  Silnou oporou je Pepis. Jen on snese přísná měřítka. Jemu patří velký díl zásluh na tom, že v poměru vstřelených – inkasovaných gólů na tom nejsme ještě mnohem hůř.

Jsem zvědav, kolik lidí přijde v neděli na České Budějovice.

A kolik z této celkové sumy jich přijde na hokej a kolik jich přijde jenom čumět na novou kostku a její softwareové kejkle?  Nedivil bych se, kdyby ta druhá skupina byla ve většině…   Vejrat na kostku  a smát se jejím přestávkovým kreacím, protože hra dole, pod ní, je pod psa? To má být cíl? Kdyby ale toto měla být pravda, pak bude nová kostka co nevidět odstavena, vypnuta: Vše nové jednou omrzí a provozovat drahý, energeticky a jinak finančně náročný bazmek pro 2 tisíce diváků je asi volovina, že ? Viz trampoty Slávie s kostkou a s jejím provozovatelem /snad KPS Media či co/  a její vypínání při zápasech, kdy návštěvnost cizáků nedosahuje ani pětiny návštěvnosti slávistů – čili je-li v hale kolem 3 tisíc diváků celkem.

Ti, co seděli na Tváří v Tvář, ti v kabině, i ti, co tahají za drátky, by konečně měli něco udělat, aby se už konečně vyhrálo.

Autor: Martin87

Foto: 

Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.