5. listopadu 2013 v 09:00, Rozhovory
Až do začátku letošní sezóny si málokterý fanoušek Sparty dokázal představit, že už jej na střídačce neuvidíme jako vedoucího mužstva, přesto je to nyní tak. JAROSLAV VELECHOVSKÝ, snad největší srdcař, jakého si lze představit, zodpověděl pár otázek týkajících se fanoušků, atmosféry a svých zkušeností s tím spojených za dlouhá léta, která Spartě věnoval.
Před nedávnem skončil ve funkci vedoucího mužstva, prakticky nikdo tu nebyl tak dlouho jako vy. Když se ohlédnete zpět, kdy panovala v Holešovicích ta nejlepší atmosféra?
Já pamatuju, když jsem sem chodil jako kluk, študák, to byla ta 60. a 70. léta, to chodilo hodně lidí, ale fandilo se jinak. Žádné skandování, které lze slyšet dnes. Nebyly takové pokřiky jako dnes, například se křičelo "rozhodčí je blázen, hoďte na něj síť" a podobné. Ale byla jiná doba, lidi si tehdy tolik nedovolili. Pak byl takovej útlum, a teď, co začaly ty fankluby, tak to se nedá srovnat. To je parádní věc, kluci to vnímaj, to nebejvalo aby se takhle hráči vyvolávali, musí se jim nyní hrát úplně jinak.
Spousta fanoušků, co dnes chodí především do kotle, jsou mladí lidé a nemohla tyto časy zažít. Dá se jim nějak přiblížit atmosféra 90. let, zvláště na konci federální ligy. Například tehdejší derby se Slovanem Bratislava prý bývaly hodně bouřlivé.
Bylo to bouřlivé, ale musim říct že to nebylo jenom tady, ale třeba taky v Trenčíně, to byl taky obrovskej rival. Ale když se hrála ta poslední utkání, už v tom byl i trošku smutek. Nebylo to takové, že jsme sami a teď už máme svojí ligu a hotovo. Ano, bylo to bouřlivé, lidi se nechali hrou často hodně unést, ale aby to šlo do nějakejch extrémů, to ne. Pamatuju si, že potom, co se rozdělila liga, se hrál přátelák, se Slovanem a následně my u nich, a to bylo velice korektní tehdá. Samozřejmě mělo to mezinárodní náboj, byly tam skupiny, které se hodně neměly rády, ale že by to bylo nějak extra vyhrocený, to ne.
Sparťanští fanoušci v nedávné době byli dvakrát na Slovanu za Spartou a pokřiky tam nebyly vždy zrovna slušné. Jak to tam hráči vnímali, když na ně 10 tisíc místních hanlivě křičí?
Pamatuju si tam ještě na utkání na starém stadionu, kde lidi seděli hned za střídačkama. Tam to bylo hodně vyhrocený, sami hráči Sparty museli za střídačku občas máchnout holí. Že to nejednou vnímali, i přes hlavu plnou hokeje. Dlouho tomu nemohli věnovat příliš pozornosti, ale občas to přesáhlo mez a nemohli si to nechat líbit.
Když jsme u toho, jak obecně hráči vnímají atmosféru? Často od hráčů slyšíme pochvalné výroky o fajn atmosféře. Oproti tomu také to, že se během zápasu soustředí na hru a třeba neslušné pokřiky jdou, jak se říká, jedním uchem tam a druhým ven. Jak to tedy ve skutečnosti je?
Během hry většinou ne, třeba komerční pauzy patří prostě trenérovi, který tam má co říct. Ale spontánně příliš ne. Ta negativní hesla, i když je třeba slyší, tak tomu nevěnují pozornost a radši se začnou soustředit na sebe.
A třeba v pozitivním smyslu?
To kolikrát ano, například když dá hráč branku, tak si poté samozřejmě všimne, že fanoušci zakřičí jeho jméno. A je kolikrát i překvapen, že je vyvoláván, protože sám má občas pocit, že třeba nehraje tak dobře, jak by si sám představoval. To poděkování vnímá.
Stále jste na střídačce Sparty spoustu let, našlo by se něco co se hráčům třeba vysloveně z naší strany nelíbí?
Já jsem kolikrát byl do té hry také vtaženej, proto jsem sám tolik nemohl vnímat. Stejně jako ostatní, proto si často trenér nebo hráč nevšimne, že fanoušci poděkují, musí se do něj třeba bouchnout. Ale nezaznamenal jsem nic takového.
Dále v rámci třeba pořadí fanouškovských táborů, kam byste zařadil ty naše?
Jsou velmi slušní, opravdu fandí velmi slušně. Takový ty opravdu vulgární pokřiky, sprostý, to náš fanklub nepraktikuje a chová se často slušně, korektně.
A co se týče hlasitosti?
Nooo...
Samozřejmě upřímně.
Je to daný tím, že třeba v Plzni nebo na těchto menších stadionech chodí hodně lidí. To samozřejmě hlasitost ovlivní, ale vy jste také slyšet dost slušně. Víte, kde maj v Plzni domácí sektor, tak to znáte (přímo za střídačkami, pozn. red.). Ale i tam, když přijel autobus našich fanoušků, tak to také bylo určitě znát. To se vnímalo že jste přijeli. O naší hale se vždy mluvilo tak, že je to zdejší prostředí komornější. Ale to, co jste teď jako fanklub a další udělali, je hodně znát. Dokázali jste zapojit tribuny, tím se to hodně zvedlo.
A co říkáte na letošní sezonu? Na jejím začátku to od nás za moc nestálo. Poté se udělalo pár věcí, aby se to zlepšilo. Vidíte vy osobně nějaký posun?
Já tu letos na moc utkáních nebyl, ale... Tohle nedokážu říct. Nebudu tu říkat, že je to ještě lepší, než to bylo, nevím. Ale myslím si, že stále dokážete fandit na velmi slušné úrovni a hráči to vnímají.
Dále, čistě z diváckého pohledu, je něco, co by si dle vás měli naši fanoušci odpustit?
Mně vadí, když se křičí vulgarismy. „Leška ven!“ a podobně jsou v pořádku, ale chce se to držet v mezích. Teď si však nevzpomenu, jestli se tu někdy na někoho takto křičí, nebo kričelo. Ale říkám, ten náš fanklub hodnotím tak, že má úroveň a kulturu. O naší hale se vždy říkalo, ačkoliv jsou nyní určitě modernější a hezčí, že je jako první scéna. To vždycky říkal svého času trenér Pavel Wohl: „Tohleto se musí ztížit, tady to má, jak se říká, štábní kulturu.
Kde podle vás ze současných nebo dřívějších stadionů panovala nejlepší atmosféra?
V Třinci hodně dovedou, ale tam to někdy bývá hodně vulgární. Dále Plzeň, Litvínov, ale tam to bývalo neslušné až moc. Dále Pardubice, Brno... Tam jsou ty fankluby, nechci říct lepší, ale vzhledem k počtu jsou hlasitější.
A jako poslední otázka, máte nějakou vtipnou nebo kuriózní zkušenost s našimi fanoušky?
Ježišmarja.
Něco veselého.
Člověče... Teď pátrám...
Čím vás fanoušci Sparty třeba překvapili nebo pobavili?
Když jsme byli venku a někomu z našeho fanklubu se něco stalo, tak že se semkli. Například před lety v Litvínově, nebo teď v Třinci. Ale nějakou veselou historku, to si teď nevzpomenu.
Máte na závěr nějaký vzkaz pro fanoušky?
Jsem rád, že se to tu takhle dalo do kupy. Líbí se mi transparenty. Ať si fanoušci hokej užívají. Ještě se mi líbilo, jak se loni nedařilo, nestalo se, aby se hráči vypískali. Ačkoliv se to dříve stávávalo, tak nyní ne. Nebejval kotel jako je teď, tehdy se ozývali ti, kteří si namísto povzbuzení spíš zapískali. To už teď není. A dále rád vzpomínám na jedince, kteří jezdili bez ohledu na okolnosti, jako špatné spojení. Třeba do Havířova, kdy hrával ligu, nebo podobně daleko. Prostě si na to našli čas jeli všude s námi.
JAROSLAV VELECHOVSKÝ |
Na Spartu chodil Jaroslav Velechovský dlouhou dobu jako fanoušek. Do Holešovic se poté snažil přitáhnout i svého syna, který zde zkoušel hrát hokej. Z otce na tribuně se rychle stal dobrovolný pomocník týmu, později se stal jeho koníček povoláním. Jako vedoucí mužstva zažil s mužstvem šest mistrovských titulů z celkových osmi. Vždy byl dobrou duší týmu, na starost měl zejména organizační stránku chodu A-týmu (doprava, stravování, hotely, zápisy, statistiky, hráčský servis). S kariérou vedoucího týmu se muž oblíbený u sparťanských fanoušků rozloučil po loňské sezoně. Nyní si užívá důchod a jako věrný příznivec Sparty také zápasy jeho milovaného klubu. |
Text: Lipos
Editace a box: Redakce SHS
Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.