Zatímco “sparťanské hvězdy“ se brodí play-out s dalšími podobnými tragédy, extraligová elita si užívá vyřazovací boje. I když elita? Čím je takový Litvínov, Slavia či České Budějovice lepší, než Sparta? Opravdu mají o tolik lepší podmínky, lepší hráče z hlediska hokejového umu? Ne! Klíčový aspekt je motivace a nasazení.
Stačí se podívat právě na Chemiky. Tým se jim před předkolem s Plzní totálně rozpadl, takže muselo vedení povolat několik juniorů.
Dalším příkladem je Liberec. Ano, tenhle tým patří do extraligové smetánky. Jenže to nedokazuje jen piruetami a lahodnými kombinacemi. Když je jeho kapitán Petr Nedvěd (a mysleme si o jeho naturelu cokoliv…) prasáckým způsobem faulován, kdo se za něj postaví?
Nějaký dříč ze čtvrté lajny? Ne, Andrej Podkonický, jedna z ofenzivních hvězd. Dovedete si představit, že by takový Michal Broš, či Radek Petr Ton šli soupeřova opovážlivce zbít? Já tedy ne. Loňský bitkařský kolotoč ve Zlíně neberu jako relevantní, tam se rval zkrátka každý.
Ve Spartě se dle mého prolínají dva aspekty, které se navzájem prolínají. Tím prvním je nechuť obětovat se a hrát za hranicí možností, přestože to bude bolet.
Nevidíme to během hry, kdy hráči v rudých dresech motají puk v rozích a v nekonečných kombinacích, místo aby šli lidově řečeno “srát“ gólmana soupeře a obránce před ním. Přitom z vlastní zkušenosti vím, že to má dvojnásobný výsledek. Zaprvé tím hráč vytváří možnost pro spoluhráče skórovat tím, že brankáři cloní a navíc se nabízí jako vhodný objekt pro teč. Navíc tím ještě defenzivu soupeře pořádně naštve, takže si začne místo hry všímat atakování vetřelce.
Nevidíme to ani po přerušení, když soupeř dojede gólmana, či vašeho parťáka z lajny. Momentů, kdy například slávisté osprchovali Tomáše Pöpperleho a hráči Sparty to nechali být, bylo nespočet. Přitom v play-off vidíme podobných odplat spoustu. Právě Podkonický je toho zářným příkladem. Nebo se stačí podívat na pardubický revanš za atak na jejich gólmana v zápase se Zlínem. Sparťané se do podobných šarvátek pouští minimálně. Jaký pak mají mít u soupeře respekt?
Poslední dva odstavce mě přivádějí k druhému aspektu. A tím je špatné složení týmu. Tenhle tým zkrátka na to, aby hrál hokej, který má naději na úspěch, nemá. Obrovsky si vážím hráčů jako Ton, Kratěna, Broš, Výborný (i když toho zde dávám spíše jako příklad, protože ho jinak nerespektuji). Jenže tito hráči se pro černou práci neobětují. Ano máme zde pak druhou řadu hráčů, kteří by právě takovouto práci měli zastat. Bratři Treilleové, Smoleňák, Hromas, Bartánus nebo OBrien by tohoto měli být schopni. O juniorech ani nemluvě.
Jenže v play-off tohohle musí být schopni všichni. Jakmile soupeř vycítí, že se ho bojíte, tak vám naloží o to více. Taková Plzeň proti Litvínovu na tohle přišla až po prvních dvou zápasech a bylo pozdě. Teprve pak se Chemikům vyrovnala v nasazení a tvrdosti a najednou byla na koni ona.
Chemie současného týmu zkrátka nefunguje. Od vedení, které zarytě mlčí, přes trenéry, kteří většinu zápasu odstojí a nehecují tým ani se za něj nervou u rozhodčích až po hráče, kteří nebojují jeden za druhého. Takový David Výborný si přijede vždycky jen poslechnout vysvětlení rozhodčího a tím to pro něj hasne. Když se to srovná s hráči jako Roman Vopat (i přes to, že to je blázen), Martin Straka, nebo už zmiňovaný Petr Nedvěd, vychází mi z toho Vejba nulově. To že ho spoluhráči respektují je fajn, to že zaveze puk do útočné třetiny taky, ale ten takzvaný X-faktor mu chybí.
Jak z toho všeho ven? Kompletní změna strategie a vedení klubu. Od osob ve vedoucích pozicích, přes trenéry, až po strukturu hráčského kádru… Rozhodně neupírám tomuto vedení zásluhy v oblasti marketingu, práci s fanoušky (i když i tady se najdou volná okénka) a výchově juniorů, kteří po letech stagnace stoupají vzhůru. Jenže A-tým je výkladní skříň každého klubu a podle ní je souzen v očích veřejnosti.
Autor: AdminA
Foto: Kasnarka