Sparta Hockey Supporters - Stránky fanoušků hokejové Sparty

V momentě, kdy tvořím tento report, je to zhruba 12 hodin od návratu z Curychu, jsem tedy ještě plný dojmů, které se Vám v následujících odstavcích pokusím přiblížit.

Je to již 11 let od chvíle, kdy jsme začali jezdit více či méně organizovaně po Evropě na hokejovou ligu mistrů. Ačkoliv se dá polemizovat o prestiži nebo úrovni soutěže, každý ročník, kterého jsme se zúčastnili, nám nabídl zajímavé možnosti pro návštěvy neznámých měst a hal, kam bychom se jinak jen tak nepodívali. A jednou z těchto možností byl i čerstvě absolvovaný výjezd do Curychu.

Report píšu ze svého pohledu, nejsem sportovní novinář, pouze nabízím subjektivní pocity, neberte, prosím, tedy tento výtvor příliš vážně. Jak je již v nadpisu uvedené, výjezd mi připomněl mnoho věcí, které jsem na výjezdech a hokeji celkově zažíval dříve, na což v článku ještě několikrát narazím.

V květnu jsme se dozvěděli, že se po 10 letech opět podíváme do Curychu (CHL jsme v tomto městě hráli již v play-off 2015, kdy jsme domácí vyřadili), a hned bylo jasné, že se opět pokusíme vypravit autobus s fanoušky. Ačkoliv to bylo těsně, nakonec jsme dosáhli potřebného počtu výjezdníků, a tak jsme v pondělí o půlnoci vyrazili směr Švýcarsko.

Cesta proběhla klidně, autobus se nás tentokrát nepokusil přepít (pro nezasvěcené – po cestě do Klagenfurtu musel stavět každých 40 minut kvůli doplnění vody do chladiče). Kolem 10. hodiny dopoledne jsme úspěšně dorazili na místo určení a rozprchli se po městě hledat zážitky. Ve snaze připomenout si staré časy jsem si usmyslel, že nepromeškám ani jedinou minutu cesty spánkem. To se samozřejmě ukázalo jako geniální nápad, kterého jsem odpoledne litoval, když mi tělo připomnělo, že 20 už mi pár let není.

Několik skupinek sparťanů se rozdělilo různými směry, mohu tedy přiblížit pouze mé zážitky. Únavu z nevyspání dočasně zahnala návštěva krásného a průzračného Curyšského jezera, které nabídlo velmi osvěžující koupel. Voda byla sice chladnější (čtěte, že teplota se zde v tomto ročním období udává u mužů v centimetrech), ale skutečně příjemná. Následně následovala krátká, asi 7km dlouhá procházka po městě přes unikátní gastro zážitek ve švýcarském McD, návštěvu minipivovaru až k příchodu k hale, kde již čekali další sparťané. Jsem hrdý na sebe i kolegy, že ani jednou během procházky nepadla věta o únavě, nadávkách na vlastní věk nebo předraženou curyšskou MHD, kvůli které jsme se rozhodli jít pěšky.

Na rozdíl od zápasu, který jsme v Curychu odehráli před 10 lety, se zápas odehrál v nové, moderní hale, která nabídla mnoho příjemného. Jedna věc je modernost haly, kterou obvykle neřeším, přesto, tato hala se prostě povedla. Další věcí je přístup sekuritky, z které by si všude měli vzít příklad. Po celou dobu jsem nezaznamenal jediný problém, a to ani v momentě, kdy jsem si přelil do kelímku plzeň z autobusu a vrátil se s ním do haly. Další super věc byl stupínek do pro spíkra v sektoru hostů. Vím, že to je výjimečně i na jiných stadionech, přesto je to prostě super a pokud by náhodou tento report četl někdo z Curychu, cítím potřebu tento fakt pochválit.

V nadpisu článku je také zmíněn záblesk naděje – jedná se o hokej samotný, kdy oproti všem předpokladům naši hokejisté předvedli velmi bojovný výkon, který nám zajistil výhru a jistotu play-off CHL. Samotný zápas dále komentovat nebudu, přesto musím vyzdvihnout naše hráče, že přes současnou „formu“ zvládli vyhrát na ledě úřadujícího šampiona jak švýcarské hokejové ligy tak i celé ligy mistrů – to už za mě prostě váhu má.

Ale k fandění – autobusem nás přijelo cca 35, dalších odhadem 20 fanoušků dorazilo z řad Čechů, kteří v Curychu bydlí. Samozřejmě není to bůhvíjaký počet, na druhou stranu, jedná se o úterý a cestu skoro 700km, takže to beru jako úspěch. Počtu odpovídalo i fandění samotné. Musím pochválit snahu všech přítomných. Poděkování si mimo jiné zaslouží dva náhradní bubeníci, kteři si k bubnu stoupli, ačkoliv běžně nebubnují. Pro doplnění – já osobně bubnoval na hokeji před 10 lety, a včera jsem si ověřil, že bubnování prostě není jako jízda na kole. Při dalším pokusu si připomenout staré časy jsem zjistil, jak je to těžké se k tomu vrátit, natož bubnovat bez větších zkušeností. Během chvíle, kdy jsem u bubnu stál, jsem několikrát zkazil pokřik/chorál, za což se chci zde omluvit, vzhledem k tomu, že na rozdíl od „náhradníků“ nějaké zkušenosti mám.

K fandění domácích toho není moc co říci, bylo vidět, že stejně jako většina fanouškovských táborů řeší v této soutěži malý zájem a jejich aktivní sektor byl plný pouze z cca jedné čtvrtiny. Ti, kteří tam byli se snažili, ale nízký počet musí být znám a bylo evidentní, že i oni sami jsou zvyklí na jiný standard.

Za další pozitivum považuju, jak se všichni (nebo minimálně většina) postavila k výzvě ohledně úklidu sektoru – je to samozřejmě detail, ale v kontextu s maximálně vstřícným přístupem pracovníků haly, mi to přišlo prostě super.

Ke konci zápasu bylo fandění lepší a lepší, po dlouhé době jsme si užili děkovačku a ve velmi pozitivní náladě se vypravili směr Praha. Zaznělo pár tradičních pokřiků a… poté jsem se probudil na benzínce v ČR.

Závěrem chci skutečně Všem, kteří jeli, poděkovat za účast i aktivitu a přál bych si takových výjezdů více. Pokud se Vám ostatním, kteří jste se na zmíněný výlet nemohli dostat, podařilo tento výplod dočíst až sem, můžu jen doporučit se příště zúčastnit. Naprosto rozumím, že ne vždy to jde (konec konců, pro mě je to vzhledem k vyčerpání dovolené poslední letošní CHL výjezd), ale pokud tu možnost budete mít, byla by škoda jí nevyužít.

Lipos

P.S.: Ještě jednou skutečně všem děkuji za super zážitek! Se Spartou projezdíme celý svět!

Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.