11. února 2017 v 11:41, Reportáže
Projekt hokejové Ligy mistrů byl, a možná stále pro mnohé je, nezajímavou podívanou. Začátek soutěže je mnohými brán jakou zpestření letní přípravy, která diváky příliš netáhne. Kdo si však čas udělal a navštívil některý ze zápasů Sparty, viděl jiný hokej, než mnohdy může spatřit v domácí extralize. Liga v sobě totiž skýtá potenciál a přináší nové výzvy jak pro kluby, tak pro jejich fanoušky. Sparta a její cesta soutěží to jen potvrzovala a zájem o její utkání stále rostl.
Atraktivní soupeři lákali čím dál tím více výjezdníků - ti si v tomto ročníku užívali zejména cest do dalekého Švédska, kde také evropská soutěž nakonec vyvrcholila. Někdo využil společných cest pořádaných SHS, jiný si udělal výlet po vlastní ose. Pro mě osobně byly poslední dva výjezdy takovou cestou do minulosti připomínající období, kdy měl člověk více času na objíždění stadiónů soupeře. Semifinále nabídlo pětidenní roadtrip, kdy jsme s kamarády zavítali autem hned do několika destinací, navštívili města v Německu, Dánsku i samotném Švédsku. Ujeli jsme přes 2600 km a užili spoustu zážitků, které vyvrcholily v hokejové hale Vaxjö Lakers. Sparta totiž proti švédskému soupeři opět předváděla skvělý hokej a my si odváželi první důležité vítězství na cestě do finále.
Když před velmi solidně naplněnou O2 arénou sparťanští fanoušci slavili postup, bylo už téměř jisté, že nás opět čeká cesta do Švédska. S hrdostí, že klub z Čech bude hrát finále CHL jsme plánovali opět cestu do země tří korunek. Tentokrát však pouze na otočku, Göteborg je totiž blízko lokalit, které jsme navštívili před měsícem a ostatní povinnosti také nespí. Zatímco se plnil jeden autobus za druhým, my stále přemýšleli nad leteckým zájezdem na vlastní pěst. Nakonec nám udělala radost nabídka Sparty se společným zájezdem s týmem, partnery, fanoušky a novináři, po které jsme ihned sáhli a těšili se na společnou cestu za vytouženým vítězstvím.
V pondělí, kdy do dne D zbýval pouhý jeden den, se scházíme na letišti v Ruzyni u Terminálu 3. Po obdržení dispozic se postupně přesouváme k odbavení, kde zřejmě fanouškovské motivy zapříčinily zvýšenou pozornost a vyvrcholily v namátkovou kontrolu zavazadla. Na palubě letadla panuje dobrá nálada, každý ladí formu jinak – Boeing je plný piva a panáků. Předzvěstí toho, že to Sparta nebude mít ve Švédsku lehké, je poměrně tvrdé přistání na letišti s následným drobným smýknutím a prudkým bržděním. Ve zdraví se přesouváme do hotelu v centru města a po ubytování zkoumáme zajímavosti večerního Göteborgu. Většina fanouškovské výpravy je tou dobou stále na cestě a pere se s vlnami na trajektu plujícího k pobřeží Švédska. Znamením úspěšné cesty autobusů je fakt, že se po městě od rána vyskytuje čím dále více sparťanských motivů, centrum je zaplaveno šálami, čepicemi a dresy klubu ze srdce Evropy. Po procházce a shlédnutí několika památek vyrážíme do muzea Volva. V tomto ročním období zde potkáváme pouze několik málo cizinců a samozřejmě známé i neznámé sparťanské tváře.
Nejdůležitější chvíle se však blíží a my směřujeme zpět k hotelu, odkud odjíždí autobusy směr záložní halu Frölundy. K té hale, jenž byla tolik diskutována před samotným finále. Liga mistrů, která do této doby neměla ve Švédsku příliš pozornosti ze stran médií i fanoušků, najednou ožila diskusemi ohledně umístění závěrečného střetnutí. Setkávají se dvě strany, jedna bojující za propagaci CHL a její zvýšenou prestiž a druhá, která se logicky nechce vzdát domácího pořadatelství za žádnou cenu. Prestižní finále navíc skončí v záložní hale pro omezený počet diváků s velmi strohým zázemím. Do jaké míry je toto reprezentující podnik s tak honosným názvem, nechť si každý uváží sám. Na druhou stranu, když odečtu až příliš úzké chodby a jejich přeplněnost, zaplněné ochozy dávají tušit elektrizující atmosféru. Poslední zápas letošního ročníku se přeci jen odehraje v důstojném prostředí, alespoň podle atmosféry v hledišti. Významně se o to zaslouží stovky fanoušků Sparty, kteří jasně předčí fanoušky Frölundy. Domácí jsou více slyšet pouze v okamžicích, kdy jejich tým vstřelí gól nebo si zrovna stěžují na sudí. Ojel do ohně přilije hostující kotel hned zpočátku, kdy nad sektorem vlaje plachta vítající kanadského útočníka André Deveaux, jež je v těchto končinách tolik populární.
Prvním velkým emotivním zážitkem utkání je však nastoupení Sparty a poslech naší hymny. Po těch letech, kdy člověk chodí na Spartu, prožívá výhry i prohry, zisky titulů, nepřeberné množství emocí, tohle je další střípek do skládanky fanouška. Další emoce na sebe nenechají dlouho čekat a adrenalin by se dal krájet… Od začátku má zápas velké tempo a právě při prvním choreu našeho kotle se ujímáme vedení! Oba sparťanské sektory jásají, skvělý začátek! Pozitivní emoce najednou střídají negativní. Křivdy v podání sporných vyloučení nebo přílišně vysokých trestů hýbe žlučí všem sparťanům. Domácí hrají přesilovky skvěle a první ihned vyrovnávají. Co se však neděje, sparťané nevěší hlavy, nebouří se a v oslabení jdou opět do vedení! Neskutečná síla a touha po vítězství. Ve stejné nekončící 5 minutové výhodě však domácí opět srovnávají a jako bonus je jim předložena více jak minutu a půl dlouhá přesilovka 5 na 3. Zlost, bezmoc, odhodlání něco rozbít? Přeci se takhle nemůže hrát celou dobu… Emoce částečně klidní pauza po prvním dějství, které znamená pro hosty velkou ztrátu fyzických sil. Zřejmě proto tahá Sparta ve druhé třetině za kratší konec a bije se o to, aby měla v té třetí šanci na dobrý výsledek.
Po druhé třetině svítí na starých tabulích skóre 3:2 a na domácích je vidět spokojenost a až přílišná sebedůvěra. Jaké to překvapení ve třetí třetině, kdy Sparta vstane z pomyslného popela a tlačí Frölundu do jejich obraného pásma. Vyrovnání je odměnou za skvělý výkon a snad všichni věříme, že teď už je to jen otázka času. Tlak se stále stupňuje a Sparta má velké šance, které však se štěstím pro domácí neproměňuje. S blížícím se koncem třetí třetiny také roste vztek na arbitry z Finska a Švýcarska, kteří se už zdá se nechtějí vměšovat a prochází tak zákroky, které by v jiný třetinách neprošly. Na tom není nic překvapivého, kdyby však nepřehlídli jasné podražení Vrány nebo vyhození puku mimo hřiště. Ti samí rozhodčí, kteří poslali Spartu do tří v tak kritickém zápase a za tak zvláštní delikty. Co na tom, stále je šance poslat domácí ke dnu férovým způsobem. Šedesát minut však na rozuzlení nestačilo, co teď?
Neznalost pravidel CHL pro tento okamžik nás drží v očekávání, jaký formát prodloužení nás čeká. Dvacet minut na světelné tabuli překvapením není, ale počet hráčů na ledě je doslova šokem. Tady to bude hodně rychlé… Vyhrané buly však dává velkou naději, že právě my využijeme tohoto zvláštního formátu, který se v rozhodujících zápasech opravdu nevidí. Opak je však pravdou a po ztrátě puku se již přes veškerou snahu nejsme schopni vymanit z vlastní třetiny. Emoce opět cloumají u přidržení Vrány v obraném pásmu, který mohl vyvést puk a minimálně vystřídat. Teď už je to čekání na selhání domácích hráčů, kteří šikovně točí naši trojku a střídají. Nakonec přichází pocit zmaru stejně jako před necelým rokem v posledním zápase domácí sezóny. Göteborg jásá a Sparta opět končí pod vrcholem. Po krátkém šoku, který je odložen na cestu zpět do Prahy, se sparťanská obec stmeluje a hromadně překřičí domácí pokřikem “Pro nás jste MIS|TŘI!” Je to tak, sice si za to nic nekoupíme, zní to možná jako klišé, ale pro mě osobně je Sparta mistrem! Mistrem díky odhodlanosti s jakou se po celou dobu v Evropě bila za svoji slávu a čest! Za Českou republiku, za nás všechny! Samozřejmě, že bychom si přáli vidět pohár ve správných rukou, ale i tak je tento zážitek enormní.
Cesta z haly na letiště probíhá v poklidu. Prohlídky na letišti také, nikde nikdo krom Sparty a místních zaměstnanců. Sparťanský speciál je totiž jediným letem z úterý na středu. S lehkým zpožděním startujeme a během chvíle stoupáme nad Göteborg. Před přistáním v Praze ještě kapitán Jarda Hlinka obejde jednotlivě každého v letadle a poděkuje za přízeň a rozloučí se ve jménu celého mužstva. Ač je mezi lidmi cítit zklamání z prohry, zároveň je projevována hrdost a uznání! Před druhou ráno speciál pohodlně přistává a sparťané se postupně rozcházejí do svých domovů. Cestou z letiště vzpomínáme na výletníky v autobusech a věříme, že se také dobře dopraví zpět domů, čeká je ještě dlouhá cesta.
Ještě ve čtyři ráno přemýšlím, proč se to vlastně stalo a co by se stalo, kdyby. Na kdyby se však nehraje, to víme všichni. Sparta je druhý nejlepší tým CHL, to není zase tak špatné, ne?!
Amadeus
Redakce SHS
Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.