24. dubna 2016 v 10:46, Reportáže
Všechny postavy a události jsou vymyšlené. V článku padají sprostá slova, takže by se na něj neměl nikdo dívat. Městský okres Reichenberg, páté dějství oblíbeného seriálu – finále.
Stižen revmatismem, obohacen prvotní fází alkoholismu a lapen v kleštích pracovní procesu v rámci tzv. kapitalismu, odebral jsem se z kanceláře vstříc výletu do metropole Sudet. Z pověrčivosti jsem neopomněl odplivnout si před Edenem a zamumlat něco o prdeli.
Taktická příprava a video
Na předzápasovém srazu naší výjezdní společnosti se dobrovolně sešel celý mančaft. Po detailním rozebrání soupeře Sparty jsme se rozhodli nastoupit v zahajovací sestavě zleva v útoku Klášter, Braník, Velkopopovický kozel, v obraně pak nerozlučná dvojice červené víno a kola. Z brankoviště nás jistil vedoucí zájezdu s Mattoniho vodou.
Cesta v luxusním barovém rozložení vozu položila základ zastavení na jednom z odpočívadel. K našemu úžasu se nám díky poctivé práci celé pětky pod taktovkou trenérské dvojice podařilo vymazat náskok autobusové skupiny mířící na sever. Byla tu různá dobrá společnost. Účastníky hromadného zájezdu jsme našli ve veselém rozpoložení, někteří již zdatně vrávorali, a proto jsme se chopili příležitosti srovnat hladinku. Povedlo se. A pak někdo místo rozboru videa pustil „erotiku“.
Kozy vystřídaly kopce, Ještěd se tyčil na dohled, hlavní část naší výpravy se konečně setkala i s doprovodným vozidlem ve složení fyzioterapeutka a vrchní lékař, jenž doplňoval vodu do tekoucího chladiče jejich kočáru.
Rozbruslení
Cesta na led bývá plná nástrah a různých absurdit. Po zaparkování naší kolony čítající dva automobily se celá výprava přesunula úzkým tunelem pod železnicí, jenž připomínal temné podchody v jihovýchodním Londýně a nápisy Milwall. Srdce lidí trpících klaustrofobií by zaplesalo.
Hala v Liberci postavená za podivných dotací a majetkových poměrů nás přivítala k mému údivu vlastním vstupem pro hostující fanoušky. Zde už na schodech postávali, nebo posedávali zmoženi alkoholem známé figury za dohledu všudypřítomných policistů, strážníků a fízlů. Důkladná prohlídka análních otvorů nás však naštěstí nečekala. Liberecká security neponechala nic náhodě a ve slušivých kombinézách parodující jednotky SEAL si naše prdelní ksichty hezky natočila na video.
Jelikož jsem hoch z Prahy a mám pod čepicí, proběhla i důkladná kontrola lupů a vší na mé pleši. Zájmy kamer a televizních štábů zakončil fízl v civilu, jemuž jsem kynul pravicí a levou rukou se rýpal v nose po vzoru neúspěšného kandidáta na ministra vnitra strážmistra Maňase. Cítil jsem se najednou v hale opravdu bezpečně. Hurá na led, teda k výčepu.
Zápas
Povzbuzeni zlatavým mokem nevalné kvality od místních stánkařů sudetoněmeckého vzezření jsme se chopili příležitosti vybrat si flek v místní nóbl hale, kde jsem se slzou v oku vzpomenul na starou plechárnu, která měla šťávu a říz. Sektor Sparty mě překvapil svou velikostí a dobrým výhledem. Jelikož zvládám napočítat pouze do stovky a již dvacet let se pokouším o absolvování třetí třídy základní školy, uvěřil jsem tak údaji o počtu prodaných lístků a sparťanů v rudém se zde sešlo něco do tří set kusů. Nutno podotknout, že akce spojená s prodejem rudých triček na zápas se vyvedla. Palec nahoru.
Liberecké bílé peklo byl podvrh
Píše o tom kde kdo. Jediný sportovní deník v zemi, Záruba i známý bloger Břetislav Vykuřlístek. Bílé peklo si však představuji trochu jinak (např. film So weit die Füße tragen odehrávající se v letech 1944 na Sibiři). Liberecká hala disponuje důmyslným systémem, jehož řídící centrum je napojeno na kotel domácích o velikosti výběhu březí lasice. Důvtipně je celé fandění místních skalních výrostků vedeno za pomocí reproduktorů do prostoru arény, načež jeden z reproduktorů je namířen přímo na sektor hostujících fanoušků. Přišel jsem si jako na vesnické pouti. Vrcholem bylo, když jsem během třetiny navštívil místní toalety, fandilo se i na záchodě a tak jsem sral, jak se říká, do rytmu libereckých bubnů.
Hra plná individuálních přehmatů pokračuje
Ke hře jako takové jen něco málo prázdných slov dnes již bez emocí. Ve finálové sérii Sparta trpí pod množstvím individuálních chyb v obranné fázi. Pokud necháme již po druhé vstřelit soupeře nesporných kvalit Liberce branku při naší přesilové hře, měli by se někteří jedinci nechat vyšetřit na psychiatrii hned vedle „Prügelknabe“ Ševce (promiňte, ale přepíná se mi německá klávesnice). Velká škoda, úvodní nápor Tygrů jsme přežili, zásluhou Saboliče dokonce vedli, Formanem vyrovnali, ale odpověď na rozhodující branku Řepíka nenašel ani v infarktovém závěrečném trestném střílení veterán a pamětník titulů Sparty Jaroslav Hlinka. V tu chvíli jsme byli v hajzlu i s celou slávou.
Rudý ostrůvek v bílém (nebylo to peklo, já na peklo nevěřím)
Sparťanský kotel měl dle mého názoru navrch. Výkon fandění vždy podpoří výborná hra na ledě, která se nedostavovala ze strany Sparty po celý zápas. Byla tam hluchá místa, ale i světlé chvilky. Líbající se diváci v okolních sektorech se často otáčeli směrem k rudému ostrůvku, takže i přes nepřízeň reproduktorů jsme slyšet rozhodně byli. Některé chorály jsou slabší, jiné notoricky známé, je těžké najít symbiózu v tak velkém počtu lidí, kteří ne vždy jsou kotelníci. Vypni ten reprák, ty kurvo vypni ten reprák! Závěr se nesl v rytmu šokujícího a vítězného gólu Liberce. Závěrečný potlesk sparťanským hráčům byl slzavý.
(Sparta se prezentovala kartoniádou - foto facebook HC Sparta Praha)
Tiskovka, do šaten a spát
Hrdinové z libereckého publika si pod dohledem všudypřítomné policie neodpustili provokace a v těch prý pokračovali dle dostupných zdrojů i fízlové v civilu (u této situace jsem nebyl, proto se zdržím líčení). Jakožto samostatná motorizovaná jednotka jsme se vydali po červeném koberci zpátky ke kočáru bez asistence místních dobrosrdečných četníků za halekání místních dam po přechodu a pánů s těžkou maloměšťáckou závistí vůči Praze. Tiskovka neproběhla, reportéři z řad libereckých fanoušků zůstali jen u halekání na dálku. Tři sestry a pivo, milí společníci na návrat do Prahy.
Spartu dnes čeká s jistotou poslední domácí zápas v letošní sezoně, jenž doufám nebude poslední v této sérii.
Autor: KubaSF
Foto: www.facebook.com
Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.