1. listopadu 2010 v 11:45, Reportáže
Jsme zpátky. Třináctka Spartě sluší. Další pokračování z
vysočanského seriálu „Jak nevyzrát na Slavii“ je za námi. Nutno podotknout, v derby
jsme dostali pořádně za uši. Zaslouženě. Červeno-bílá facka úřadovala na ledě i
v hledišti. Sparta je všech směrech slabý odvar sezon minulých. I po
fanouškovské stránce. Kdy konečně procitneme z rudého snu?
V kronikách se leskne tučným písmem vyryté slovo prokletí. Šesté derby na ledě
pražské Slavie, sklopené uši, poprava, prohra. Sázka na třetí třetinu Spartě
zle nevyšla. Kát se můžeme i my, fanoušci v rudém, jelikož sešívaní nás
v tomto derby strčili do kapsy. Výlety na led Slavie mě nebaví. Neosobní,
nabubřelá hala. Vracím se vzpomínkami zpět a musím podotknout. Zlatej Eden.
Díl první: Pochod
Nedělní prosluněné odpoledne. Na pražském Výstaviště je živo. Lidé
z maringotek vábí kolemjdoucí na poslední prodlouženou jízdu, do rytmu jadranských
serenád blikají policejní antony. Před halou zatím nikdo, jen auta a igráčci
s nálepkou „pomáhat a chránit“.
Vše se mění k lepšímu po čtvrté hodině odpolední, kdy se dav zhruba 150
sparťanských fandů vydává vstříc pochodu do Vysočan. Sparťanský šik skanduje a
cestou z Holešovic k Libeňskému mostu poutá pozornost. Lidé vychází
z hostinců, fotografují, aneb netradiční nedělní odpoledne
v průmyslové čtvrti. Na Palmovce čítá dav zhruba 200 fanoušků, při
příchodu k „Šaškárně“ o sobě dáváme vědět. Hlasitě, bojovně. A to je
konec pozitiv včerejšího večera. Bez legrace.
Díl druhy: Kašpárek u stropu
Před halou ve Vysočanech je nezvykle rušno. Přijela Sparta. Trochu jsem se
obával fronty u turniketů, avšak k mému údivu jsem nečekal ani na
toaletách. Zápas se blíží. Sektory za brankami se zaplňují, vyprodáno nebude.
Ani náhodou. Derby a rozloučení s aktivní kariérou Josefa Beránka si
nenechalo ujít téměř 10 tisíc fandů. Podotýkám i stovky těch s rudým „S“
na prsou.
A jak vypadalo rozloučení s bývalým kapitánem? Kobereček, slávistická
delegace, vlasatá „mánička“ z řad fanoušků, nuda. Čekal jsem víc. Celou
akci tak zachraňoval sešívaný kotel velmi podařenou choreografií. Dres číslo 19
s přízviskem Kašpárek (Beránek) je vyřazen a míří vzhůru a Petr Leška má
tedy smůlu.
Díl třetí: Kouzlo třetí třetiny nevyšlo
Dost bylo Beránka. Na rozlučku s věčně brečícím a zákeřným hráčem jeho
formátu jsem do jámy lvové nepřišel. Ani náhodou. Zajímal mě rudý orchestr, ve
včerejším derby spíše tápající zábavová předkapela. Pokud trenér Radim Rulík
v po zápasových ohlasech podotýká: „Nám se vůbec nepovedla první třetina,
neměli jsme pohyb“. Já říkám: „První třetinu jste hráli jako po těžké novoroční
kocovině“. Hrubky v obraně,
malátnost v zakončení, spíše a přesněji řečeno, vytváření si gólové
příležitosti. Ve škole za známku pět a sednout. Góly Endála a Kolaříka podtrhly
zmar a nedůstojnou první třetinu v podání Sparty. Sešívaní byli na koni.
Druhé dějství a obrat k lepšímu? Nikoliv. Mám pocit, že se hráči nechali
ukolébat páteční výhrou nad Plzní a ono to prostě nějak půjde. Samo. Ale houby
s octem. Nebýt v poslední době výborně chytajícího Pepise, mohli jsme
odjíždět s větší nakládačkou, než milosrdnou prohrou o jednu branku. Když
už se jednou za zápas povede kvalitně a myšlenkovitě přihrát v přesilové
hře, zradí Kůrku koncovka a senzační zákrok Kopřivy.
Sparťanská specialita na stříbrném podnose. To je třetí třetina. Ono TO nějak
vyjde. Ono se TO nějak udělá. Tým nemá vůdce, osobnost, která vybudí ostatní
k výkonu. Sparta ve třetí třetině ožila. Ale bylo to málo. Sedm minut
před koncem snížil na rozdíl jediné branky ve dvounásobné přesilové hře Petr
Ton. Konečně. Člověk by čekal okamžitý nápor. Místo toho jsme nesmyslně zalezli
do ulity před vlastní branku, strachovali se, a Slavia mohla ještě navýšit. Co
dál? Hrubka sparťanské lavičky, šest hráčů v poli, vyloučení, konec nadějí,
červeno-bílá onanie. A rychle pryč. Prohra v derby 2:1 nás srazila opět na
lichotivé předposlední místo.
Díl čtvrtý: Na hřišti i v hledišti,
Spartička prohrává
Téma fandění, atmosféra, jsem nechal záměrně na konec. To, co jsem měl možnost
včera zažít, byl totální propadák. Sektor Sparty za brankou, hlava na hlavě,
někteří jedinci dokonce na schodech. Na druhé straně kluziště podobný počet ale
diametrálně odlišná kvalita. Ano, fandění se odvíjí v našich končinách od
předváděné hry, snahy, výsledku. Je to špatně, ale je to fakt. Tyto parametry a
hlavně gólové vyústění ze strany Sparty nepřišlo. Působili jsme tiše, bojácně,
nesehraně, support Slavie nás prostě a jednoduše převálcoval! Světlých výjimek
se našlo málo.
Transparenty? Na straně sešívaných „beránkovská“ óda na konec, bobříci a tak
dále. Na naší straně nezvykle prázdno a smutno. Až na balónky poletující okolo.
Víc? Nic.
Ze zápasu jsem odcházel velmi zklamán, tento večer nevyšlo opravdu nic. Hodnocení
zápasu v hostinci U Brázdů se protáhlo, bylo o čem přemýšlet. Velmi mě
zaujala debata na zdejším diskusním fóru ohledně pokřiků: „Bojujte za Spartu“ a
„Sparťane rozsviť“.
Pokud Petra Tona demotivuje skandování prvně zmíněného pokřiku (Bojujte za
Spartu), na obranu tohoto hesla musím podotknout, že mě osobně velmi demotivuje
i předváděná hra Petra Tona a jeho spoluhráčů.
Hra Sparty to není boj o každý puk, ale krasobruslení.
Autor: KubaSF
Foto: archiv
Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.