Sparta Hockey Supporters - Stránky fanoušků hokejové Sparty

Následující slova budu psát především za skupinu Young Fanatics, ale určitě mi to nedá napsat něco osobního.

Asi všichni mi dáte za pravdu, že sezóna byla dlouhá (díky klukům za to), ale taky vyčerpávající a namáhává. O to víc pak mrzela hořkost stříbra, když už jsme to dotáhli tak daleko. Nicméně o dění na ledě se rozepisovat nebudu, to nechám povolanějším. Po konci sezóny si asi každý dal pauzu a rád vydechl. Doba kdy jste za tento klid rádi, je individuální, ale dřív nebo později to každému začne chybět. Jako skupina jsme i my čekali a stále čekáme, kdy dostaneme absťák a budeme se zase chtít do kotle vrátit. Ale po letošní sezóně, to nějak ne a ne přijít.

Už už bych začal postupně rozebírat proč tomu tak je, ale bojím se, že to by pak nevyznělo tak jak má. Začneme tedy děkováním, vyzdvihováním a vším tím pozitivním:

Velké díky patří všem, kdo se aktivně podíleli na tvorbě scény. Byť třeba jen kvalitním fanděním při zápasech. Zkrátka každý, kdo přispívá svou trochou do mlýna, je ceněn. U dosti lidí to ale není „jen trocha“.

Předseda a organizace

Na adresu Rikkiho se už sneslo mnoho chvály a díků. Avšak za práci, kterou odvádí, jich nebude snad nikdy dost. A tak i my skládáme velkou poklonu za celou sezónu! Díky patří i všem ostatním, kteří se podíleli na organizování, plánování, zajišťování všeho možného, zejména pak výjezdů.

Megafon

Velký respekt a dík patří všem našim megafonistům! Úloha je to těžká a nevděčná. Jako skupina chceme proto našim spíkrům vyjádřit obrovskou podporu. Mnohdy to chce hodně pevné nervy a silnou vůli, aby s tím nesekli. A my jsme rádi, že takové borce máme. Mrzí nás jen, že mnoho lidí v kotli si neuvědomuje, co spíkři znamenají a jak se k nim mají chovat. Schází jim všeobecný respekt a pokora vůči těmto lídrům. Megafon je zkrátka žezlo a spíkr je král. Tohle si uvědomte!

Chorea

Nejviditelnější a nejhmatatelnější část prezentace fanouškovské scény. I tady je potřeba si uvědomit co to pro nás všechny znamená - choreografie totiž není jen tak nějaké malování si po velkých papírech. Řeknu to vznešeně, ale jde tu o čest a slávu. Jsme Sparta a očekávání jsou velká. Letošní sezónu po přesunu do nového se už tak náročná tvorba ještě zkomplikovala. Navíc se muselo zkoušet a experimentovat co jak bude vypadat, co jak udělat. Ale zvládlo se to na výbornou. Proto všem, kteří se letos podíleli, náleží obrovský dík. Hodiny a hodiny práce v nesnadných podmínkách, obětování svého volného času i sil a to vše kvůli dvěma minutám roztažené plachty. Ono se sice řekne choreotým, ale reálně tuhle dřinu dělá jen několik málo lidí! Je to škoda a i my si sypeme popel na hlavu, neboť podpora choreí z naší strany nebyla taková, jaká by být měla.

A nyní si pojďme ukousnout hořkých soust. Všichni víme, jaké to u nás v kotli je. Ano budu teď psát o kvalitě supportu, přístupu a mentalitě lidí. V očích naší skupiny nám přesun do nové haly rozhodně ublížil. Ano víme, je to klišé, ale zaznít to muselo. Na stranu druhou není to důvod brečet - tedy možná i je, ale je potřeba jít dál. Musíme hrát s tím, co máme. A příští sezónu chceme rozehrát pořádnou hru!

Říct, že to u nás jde do kopru, umí každý. Ale kdo z těch kdo to kdy řekli, udělali něco proto, aby to do kopru nešlo? Aha, dobrý den. Mávnout rukou nad tím, že je to všechno na nic a že se to nedá změnit je alibismus, lenost něco dělat nebo strach vystoupit z vlastního pohodlí.

Kotel jako takový

Pojďme se teď reálně a zcela seriózně zamyslet nad tím, proč to prostě nezabalit. Budeme v kotli sedět, v klidu se podíváme na hokej, občerstvíme se a půjdeme domů. Když dáme gól, tak se zaradujeme, když vyhrajeme, dáme děkovačku. Ale nic víc. Co vy na to? Žádné rušivé skandování - uslyšíte i čepele jak brázdí led, žádný zvuk bubnů - už nikdy vás z hokeje nebude bolet hlava, žádné vlající vlajky - stoprocentní viditelnost po celý čas zápasu, už vás nikdo nebude otravovat s předváděním připraveného chorea. Budete moct v klidu sedět, vychutnat si hokej, popovídat s přáteli a vyřešit nezbytně nutné záležitosti na vašem chytrém telefonu. Není to sarkasmus, myslím to zcela vážně. Proč to v kotli takhle nezavést? O - ale počkat, že by takový model už v hale existoval? Ano, vážení, jsou to zbylé tribuny, VIP zóny a skyboxy. Pokud jste s mým návrhem souhlasili, pak se odeberte mimo kotel do těchto sekcí! Protože kotel je srdce každého stadionu, je to místo kde to žije, bouří, burácí, skáče.. To že Sparta směřuje k modelu NHL je velmi smutné, kotel to zabíjí a s ním i atmosféru a to co nás na tom baví - fandění. Ale kotel nám teda nevezmou! A chceme udělat maximum proto, aby kotel zase byl to, čím má být: divočinou, džunglí, bouřící sopkou. Pokud jste v rozpacích, přečtěte si znovu tento odstavec a uvědomte si, co je to kotel! Pak se zamyslete!

Každý musí začít u sebe…

… tuhle větu často říká Lukáš Valenta (Schaschek, spíkr - pro ty kdo neznají). Tak co zamysleli jste se? Ta otázka, kterou si máte položit je: Chci se aktivně podílet na tom, jak má kotel správně vypadat? Nebo upřednostňuji model, který byl nastíněn v předešlém odstavci?
Pokud se chcete aktivně podílet, tak skutečně musíme začít každý u sebe. Nesmí to ale být jen prázdná fráze. Zkrátka si všichni sáhněme do svědomí a opřeme se do toho!
Co vám vlastně brání pořádně a kvalitně fandit? Lepí se na vás moc lidí, nemůžete zvedat ruce? Jste tak moc unavení životem, že na support nezbývá sil? Nebo se snad stydíte? Skutečně by mě ty důvody zajímaly. Tady jsem nadhodil věci s nadsázkou, ale teď vážně. Když se podívám na kotel, vidím, že většinu to tam absolutně nebaví. Jsou tam hrstky lidí, co chtějí, aby to bylo na top úrovni. Pak jsou tam lidi, co na to kašlou. První skupina lidí burcuje tu druhou skupinu lidí a ti jsou z toho akorát otrávení. Jenže to burcování je k ničemu, bez výsledku a tak i lidi z první skupiny jsou otrávení. Všichni jsou otrávení. Tak mi teda řekněte, proč to sakra děláme? Výsledek je pak jen ten, že všichni odchází z hokeje tak nějak znechuceni tím, co to zase v tom kotli bylo.
A přesně proto by každý měl začít sám u sebe! Zamyslet se nejen nad tím co dělám, ale i nad tím jakým způsobem na to všechno nahlížím a jak o tom uvažuji.

Přehnaný pesimismus?

Někdo by mě mohl osočit, že to vidím až příliš černě, že se vlastně zas tak moc neděje. Že kotel i fandění ujdou, tak co si to tady vymýšlím. Ano, jsou dobré a špatné zápasy – víme to všichni. Jsou dny, kdy to v kotli skvěle šlape a je to krása. Jenže těch dní je málo a o to víc pak nechápu lidi, že si tyhle skvělé momenty nechtějí zopakovat. Viz letos v play-off: Domácí postupový zápas se Zlínem – skvělá atmosféra, fanatismus. Po té za šest dní zase doma úvodní zápas s Plzní. Nemusím snad říkat, jak moc nás indiáni na tribunách přejeli. Takže ano, dá se argumentovat světlými momenty a dobrými výkony. Ale že by byl přehnaný pesimismus to, když nám to nevydrží ani pár dní? Když se čas od času blýskneme něčím skvělým, ale nejsme schopni to stabilně udržet? Ne, to je reálný pohled na věc. Kotel je možná fajn a ujde to tam. Ale! Slyšíte tu větu, jak zní? To jsou slova, která mají vystihovat kotel Sparty? „Ujde to.“ „Je to fajn.“ To jsou slova pro slabší průměr, tři mínus, něco se tam děje ale nic co by stálo za řeč.
Takže nejsem přehnaně kritický, vidím to tak, jak to je.

Pár slov o mentalitě

V předchozím odstavci jsem uvedl jeden příklad ze sezóny. Úplně slyším, jak někdo volá: Ale to nemůžeš srovnávat zápas, kdy se vyhrálo a ještě navíc postupovalo se zápasem, kdy se prohrálo a ještě navíc v úvodu nové série. Ke zklamání všem, kteří si to myslí: můžu. Nevybral jsem to jen tak náhodou. Je to podle mě jedna z chyb co děláme, respektive jak o fandění smýšlíme. Až moc jsme si zvykli jen reagovat na dění na ledě. Vyhrává se, jedeme naplno. Prohrává se, kašleme na to. Záleží pak ještě na předeném výkonu od hráčů. Když se bojuje, fandí se líp. Když na to hráči kašlou, tak my taky. Celkem logické, uznávám. Ale je to špatný náhled. Fandit by se mělo vždy a pořád na sto procent. Proč? Říkáte si: když naši kluci hrají tužku, tak si nezaslouží, abych kvůli nim fandil? Nechce se vás fandit, když na ledě vidíte to, co vidíte? Jenže tady nejde o to, co si hráči zaslouží. Fandění by nemělo být odměnou. Náš support není piškotek a hráči nejsou psi. Fandíme proto, abychom je motivovali k těm výkonům, máme burcovat, být tím zdrojem energie, hnacím motorem. Někdy je to těžké, sám to vím. Oddělit emoce ze hry od fandění. Ale vždyť ty emoce k tomu patří, odedávna patřily a vždycky patřit budou! Nemusíme nic oddělovat, stačí ty emoce a pocity přetavit do toho fandění! Radost a euforie se pochopitelně přetavují líp než znechucení nebo zklamání. Ale co taková naštvanost, vztek? Vždyť to jde taky. Proto mi přijde, že fandíme jen z povinnosti. Ne proto, že by nás to bavilo a to je velká škoda. Vždycky mi přijde úžasné, jak kotel bouří, při vyřvávání rozhodčího nebo soupeře. Vidím při tom, že to v těch lidech je – že to ve vás je. Ale necháte si to jen na nadávky a urážení místo podpory Sparty?

Nechci dávat za vzor zahraniční fanouškovské scény. Jsou to nesrovnatelné světy. Nebudu vám říkat, ať se podíváte na videa a fotky toho či onoho kotle z nějaké země, kde se pořádně fandí. (Kecám, podívejte se. Je to boží.) Nemůžu ale pochopit, proč tam to jde a tady ne. Zkrátka se nemůžu spokojit s vysvětlením, že tak to tady u nás prostě je a hotovo. Že za to všechno může „čecháčkovství“ – mentalita lenosti a vlastního pohodlí, nic z toho nekouká tak proč bych to dělal. Vždyť nemusím chodit ani za hranice naší země, abych viděl víc než kvalitní support a mentalitu. Nebudu nic a nikoho jmenovat, sami určitě máte přehled. (Jestli ne, tak je na čase si ho udělat.) Dávat si za příklady několikatisícové kotle, obří chorea, moře vlajek a nikdy nekončící chorály v podání nejrůznějších scén je trochu na psychiku. Je to sice motivace a inspirace, ale na druhou stranu vidíme, jak je to nedosažitelné. Dostáváme skepsi z toho, že u nás to takové nikdy nebude.
Nám by ale bohatě stačilo, kdybychom se tomu jen přiblížili. Kdybychom téhle vizi dali naše menší měřítka. Co bychom si počali s tisícovým kotlem? Bohatě stačí tři sta lidí, kteří tam nechají duši a dají do fandění maximum.
Věřím, že i u nás to může skvěle fungovat a že i my můžeme být top! Chce to ale ty věci opravdu dělat! Podle mě se všechno dá naučit nebo vštípit. Pojďme se naučit tohle!

Závěrem

Bojím se, že až si dočtete tyhle řádky, tak maximálně hodíte někam palec, nebo napíšete, že jsem blázen (resp. že jsme blázni), nebo připojíte nějakou ostrou kritiku na naší skupinu (ano YGF jsou strašný hovada, ale všichni už to vědí i my, nemusíte se obtěžovat). Tak či onak, bojím se zkrátka, že článek se mine účinkem. Nepsal jsem ho proto, abyste napsali „souhlasím“ nebo „hezky napsané“. Tím by se nic nezměnilo. Psal jsem ho proto, abyste se opravdu každý zamysleli a sami si kotel zhodnotili. V ideálním případě, si pak dost věcí uvědomíte a začnete pro kotel něco dělat. Proto budu daleko radši, když mi napíšete „nesouhlasím“ (a proč) nebo „ty i tvoje skupina jste uchozený magoři“, ale skutečně si utvoříte nějaký svůj pohled na kotel a naší scénu a začnete pak podle toho nějak jednat.

- za YGF Fiko

NÁZOR AUTORA NEMUSÍ BÝT TOTOŽNÝ S NÁZOREM ČLENŮ REDAKCE SPARTA HOCKEY SUPPORTERS!

Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.