Sparta Hockey Supporters - Stránky fanoušků hokejové Sparty

V bráně Kořen, zpět Kaše a mimo jsou Polášek, Krejčík, Krutil a Tomášek

reakce na gulbis: ,,No paráda, takže to nebude otázka pár dní, ale spíš týdnů.:-/..." zobrazit příspěvekNo paráda, takže to nebude otázka pár dní, ale spíš týdnů. "

Teď vyšlo prohlášení, že zranění Davida nebude dlouhodobějšího charakteru a blíží se také návrat Kašeho s Poláškem

reakce na gulbis: ,,Má někdo info jak to vypadá s tím Tomáškem? Včera normálně..." zobrazit příspěvekMá někdo info jak to vypadá s tím Tomáškem? Včera normálně dohrál první třetinu, nezdálo se mi, že by tam schytal nějaký zákrok soupeře a pak najednou už nenastoupil."

Na Isportu psali, že asi svalový problém a jel na vyšetření do nemocnice >-(

U20 si zahraje finále!!!! Senzace

reakce na Lord: ,,Nevíte někdo, jestli ještě Dan Poizl a Tomáš Pšenička patří..." zobrazit příspěvekNevíte někdo, jestli ještě Dan Poizl a Tomáš Pšenička patří Spartě ?"

Mám za to, že Poizl stále ano, ale Pšenička přestoupil do Slavie

Simon zpět a Kempný mimo, no pěkná obrana

reakce na Schaschek: ,,https://isport.blesk.cz/clanek/hokej-tipsport-extraliga/424137/sved-wa..." zobrazit příspěvekisport.blesk.cz/clan...

Má někdo komplet?"

Nejde o žádné béčko. Na futra mu ťukal zástup zájemců. Na stole měl nabídky ze Švýcarska i domácího Švédska. V rodné zemi vyhrál dva tituly, třikrát byl vyhlášen nejlepším trenérem nejvyšší soutěže. Hledal výzvu, chtěl zkusit cosi nového. Nakonec si Hans Wallson vybral nabídku z Česka. Pro kdekoho překvapivě. Tahanici o kouče vyhrála pražská Sparta. „Rozhodl můj vnitřní pocit,“ popisuje 56letý Seveřan.

Před chvílí skončil dopolední trénink. „Pojďme na to, mám hrozný hlad,“ povídá Hans Wallson, když usedá za stůl v odpočinkové místnosti pražské O2 areny. Ani kručící žaludek ho však neodradí od dlouhého povídání. V Praze je bez rodiny, která zůstala ve Švédsku. Zatím přebývá na hotelu, spolu s klubem shání vhodný byt. „Snad to brzy klapne a zabydlím se,“ říká s úsměvem.

Jaké jsou první týdny v novém klubu, městě i zemi?
„Zatím je všechno skvělé! Vážně si nemůžu na nic stěžovat. Hokejově se nám daří, máme opravdu vynikající trenérský tým, výborní lidé. Líbí se mi i hráčský kádr, všichni pracují na maximum. Vlastně mám jen jednu negativní věc.“

A to?
„Doprava, která je v Praze fakt hrozná. Vlastně pořád tu jsou nějaké zácpy. Dostat se někam autem trvá strašně dlouho. Jsem chlap z malého švédského městečka, kde za den projede pár aut. Tohle vůbec neznám.“

Co dalšího vás překvapilo?
„Že jsou tady všechny nápisy pouze v češtině. Ve Švédsku, ale i v Curychu, kde jsem trénoval, je skoro všechno kromě národního jazyka taky v angličtině. Musím se učit, ale čeština je sakra těžký jazyk. Zatím se šprtám hlavně přezdívky hráčů, jak je správně vyslovovat. Je to zábava. Naprostá většina kluků naštěstí umí dobře anglicky, takže v komunikaci problém není. Hokejový jazyk je navíc všude stejný.“

Byl jste někdy předtím v Praze?
„Jen jednou na skok, když jsme se Spartou hráli Ligu mistrů a já vedl Skelleftea. Byli jsme tu o den dřív, zašli jsme se podívat na takové náměstí se starodávnými hodinami.“

Staroměstské náměstí.
„Přesně! To je ono. Víc toho o Praze zatím asi nevím.“

A co víte o Spartě?
„Že je to největší hokejová organizace v zemi. Tradiční značka, která má velký zvuk i v zahraničí. Spartu si pamatuju už z dob, kdy jsem byl dítě. Je pro mě opravdu vzrušující, že tu teď můžu být. Velká čest nosit na sobě tohle logo.“ (ukazuje na rudé esko na bundě)

Jak se vám daří poznávat hráče? Počítám, že většinu jste jich neznal.
„To máte pravdu, moc jsem toho nevěděl. Znal jsem Romana Horáka , který odehrál dvě dobré sezony za Växjö.  Pak samozřejmě oba bratry Thorelly. Jinak ale ano, zbytek jsou pro mě nové tváře.“

Do angažmá jste vstoupil báječně. Jen co jste tým s Miloslavem Hořavou přebrali, všechno jako zázrakem začalo fungovat.
„Asi magický dotek. (rozesměje se) Ale vážně, tým skvěle reaguje na to, co říkáme. Sami hráči cítí, že to začíná fungovat. Ukazují, jak dobří doopravdy jsou, jaký mají charakter. Jen za tu chvíli, co tu jsem, cítím, že jsme udělali velký krok kupředu. Je radost to sledovat. Stejně tak mě naplňuje vidět na každém domácím zápase víc než deset tisíc skvělých fanoušků, všem nám to dodává obrovský kus energie.“

Neříkáte si, jak je možné, že ještě před měsícem se stejný tým krčil na předposledním místě tabulky?
„Samozřejmě mě to napadlo, ale těžko se mi to hodnotí. Neviděl jsem předchozí zápasy, nevím, co se tu dělo. Na každý tým občas přijde horší období, jen ho musíte co nejrychleji překlenout. Řešíme s Milošem přítomnost, nekoukáme na to, co bylo. Soustředíme se na svou práci, na to, co nás čeká. Pořád před sebou máme kus dřiny, stále ještě nejsme v tabulce tam, kde bychom být chtěli.“

V prvním rozhovoru jste říkal, že zatím jen pozorujete okolí a děláte si poznámky. Už jste začal i mluvit?
(usmívá se) „Jasně, hned druhý den jsem se do toho pustil! S kolegy se bavíme o všem možném, dost věcí řeším i s hráči. Proto jsem tady, abych jim pomohl, zlepšil je, něco jim předal.“

Když jsme se na vás ptali Martina Ševce, jediného Čecha, který pod vámi ve Švédsku hrál, podivoval se nad tím, že úspěšný trenér jako vy přichází zrovna do naší soutěže. Co vás k tomu vedlo?
„Měl jsem dost nabídek, ale jsem zvyklý rozhodovat se podle svého vnitřního pocitu. Podle toho, jestli přijde šimrání v žaludku. Za roky v hokejovém byznysu už jsem se tohle naučil. Při jednání se Spartou to přišlo. Měl jsem skvělý pocit. Jednání Miloše Hořavy i Jardy Hlinky bylo skvělé. Martinu Ševcovi jsem taky volal a vyptával se ho na Česko i Spartu. Řekl mi jen pozitivní věci.“

Čím tedy Sparta převážila ostatní nabídky? Opravdu jen pocitem?
„Ano, vážně to tak bylo. Měl jsem dobrý pocit. Nová země, respektovaný klub s bohatou historií. Lákalo mě to.“

Berete Spartu jako výzvu? Určitě víte, že klub čeká už patnáct let na titul.
„Jasně, velkou výzvu. Pro tenhle cíl ale dělají hokej úplně všichni. Každý chce vyhrát a zvládne to vždy jen jeden. Musíme být pokorní, jít krok za krokem. K zisku poháru vede hodně dlouhý proces, není to věc několika povedených týdnů. Nejdřív se musíme dostat do play off, pak všechno začne. Musíme být připravení, najít cestu, jak být úspěšní.“

Pohled zvenku může vypadat tak, že jste udělal krok zpátky.
„Víte, nechci znít nafoukaně, ale ve Švédsku jsem dosáhl všeho. Tituly, ocenění, úspěchy s mládeží. Znal jsem snad všechny lidi, co se v zemi kolem hokeje motají. Potřeboval jsem změnu. Poznat něco jiného, posunout sám sebe. Poznat jiné prostředí, jiné trenéry i hráče. Nové ideje a třeba i herní věci. Když sedíte 25 let na jednom místě, těžko sám sebe výrazně zlepšíte. Platí to nejen o trénování, ale o každém řemeslu.“

HANS WALLSON

Věk: 56 (20. září 1966 v Kiruně)
Hráčská kariéra: IFK Kiruna (1983-95 a 1998-2005), Bodens (1995-97), Kalix (1997/98), Lenhovda (2002)
Trenérská kariéra: Skelleftea (2012-16), Curych (2016-17), Björklöven (2020-22), Sparta (2022-?)
Úspěchy: 2x švédský titul (2013-14), 4x finále SHL (2013-16), 3x nejlepší kouč SHL (2014-16)

Švédský kouč do NHL? Naprosto nereálné

Už jste v Česku objevil něco nového?
„Jako první mě napadá rozměr hřiště. Všechny kluby hrají na malém ledě s rozměry NHL. To ve Švédsku nemáme, takže velká změna. Kluziště je užší, je tu víc soubojů, míň prostoru pro kombinaci. Ale líbí se mi to! Musíte hrát chytřeji, víc využívat volné prostory, používat mantinely k přihrávkám a vyhazování puků. Obránci mají mnohem blíž do rohů. Fakt se mi to líbí, hra je mnohem intenzivnější, dynamičtější, je tu víc fyzických soubojů. Už jen tohle je dobrá zkušenost.“

Dobře, ale stejně. Kdekdo by spíš čekal, že se elitní švédský kouč posune do NHL, než do Česka.
„To je nemožné, naprosto nereálné.“

Až tak? Opravdu?
„Stačí se podívat do historie. Žádný švédský trenér se do NHL nikdy nedostal. Nedávno se mluvilo o Rikardu Grönborgovi, ale nedopadlo to. Trénuje Curych. Byl tam jen váš Ivan Hlinka a jeden Fin (Alpo Suhonen). Je to tvrdý byznys, Evropany zatím nechtějí.“

Proč tomu tak je?
„Nevím, ale samotného by mě to zajímalo. Jako by evropským trenérům nevěřili. Za svou kariéru jsem potkal mnoho naprosto špičkových evropských koučů, kteří by podle mě na NHL stoprocentně měli a soutěž by obohatili. Šéfové klubů by ale museli sami chtít otevřít dveře, pustit někoho dovnitř, aby ukázal, že i na evropském kontinentu máme výborné trenéry, kteří na to mají. Doufám, že v budoucnu nějaké švédské i české kouče v NHL uvidíme.“

Mohlo by se to podle vás stát třeba v dohledné době pěti, deseti let?
„Doufám, že ano! Když se teď do NHL podíváte, pořád je v ní spousta hodně zkušených starších trenérů, působících tam přes třicet let. Někdy odejít musí. (směje se) Možná potom přijdou na řadu Evropané. S hráči to taky trvalo delší dobu, než je liga přijala. Teď jsou na řadě trenéři.“

Vy jste pro změnu prvním švédským trenérem v české extralize…
(skočí do řeči) „Počkejte, vážně?“

Je to tak.
„No páni! To je cool, píšu historii.“ (rozesměje se)

Třeba teď taky otevřete dveře dalším kolegům ze Skandinávie.
„Bylo by to hezké, klidně se to může stát. Nevidím důvod, proč by sem nemohli trenéři ze Severu přijít. Totéž pak čeští opačným směrem. Budu dělat maximum. Snad našim koučům neudělám ostudu a uděláme nějaký úspěch. Z toho, co jsem zatím viděl, můžu v klidu říct, že vaše extraliga se může klidně srovnávat s naší švédskou soutěží. Jak jsem řekl, je tu jiný rozměr ledu, ale jinak rychlost, šikovnost hráčů, všechno je srovnatelné. Takové fanoušky, jako vídám tady, mají snad jen ve Stockholmu a Göteborgu. Jsou hlasití, pije se tu dost piva, prostě paráda! (směje se) Ve Švédsku se na stadionech čepuje jen nealko.“

Opravdu?
„Ano, tam si normální pivo v arenách nedáte.“

Ještě jedna zmínka o Martinu Ševcovi. Když vás měl popsat, nejčastěji zmiňoval, že jste férový, čestný a spravedlivý. To se určitě poslouchá hezky.
„Rozhodně. Když o sobě tohle od bývalých hráčů slyším, naplňuje mě to štěstím. Vážím si toho. Snažím se být k hráčům upřímný za každou cenu. Vždycky. Ve chvále i kritice. Občas je to těžké, ale lepší cesta není. Obě strany se takhle naučí nejvíc. Když hráč pochopí, že jsem k němu férový a proto třeba kritický a přísný, jsem takový proto, že mi na něm záleží. Že mi není fuk. Být komunikativní a otevřený je součástí práce trenéra.“

Je to klíč, jak být špičkovým trenérem?
„Jde o jednu z mnoha vlastností, ale opravdu extrémně důležitou. Jak jsem říkal, někdy je to těžké, ale z dlouhodobého hlediska se to stoprocentně vyplácí.“

Říkám si, jestli právě tohle není důvod, proč jste si tak sedli s Hořavou. Přijde mi, že jeho nastavení je v tomhle naprosto stejné.
„To máte pravdu, já vidím Miloše úplně stejně. Když jsem ho poznal, bylo znát, že jsme podobně naladění. Že mluvíme stejným hokejovým jazykem. Mám ho opravdu rád. Je to skvělý, čestný chlap. Je zapálený pro Spartu a kluky, má v sobě hodně energie.“

Jaký styl hokeje je vám nejbližší?
„Ofenzivní. Založený na kontrole puku, diktování tempa hry. Když máte puk, máte v ruce otěže zápasu. Tohle mám rád. V kombinaci s bruslením, forčekováním, tvrdostí. Když tohle všechno zvládnete skloubit, můžete být úspěšný. Myslím, že Sparta má pro takový hokej dobré typy hráčů. Obětavé, pracovité. A z toho co jsem zatím viděl, máme taky jednoznačně nejlepší brankářskou dvojici v lize.“

Neinspirovali vás tímhle stylem Sověti?
„Do jisté míry ano. Už jako dítě jsem hokej sledoval pořád. Nejlepší zápasy? Vždycky mezi Sověty a Československem. Když jste vedli 1:0, zavřeli jste to a bylo po zápase. Strašně rád jsem se díval na vaše hráče. Na Lálu, Kokrmenta, Martince. Sověti měli zase Bykova, Petrova a další. Byly to dva odlišné styly, bavilo mě na to koukat.“

Jakou hrou se v té době prezentovali Švédové?
„Totálně defenzivní, bránili v pěti lidech červenou čárou. Dnes se to mimochodem kompletně změnilo. Právě u nás ve Švédsku se hraje snad nejútočněji. Forčekink, napadání, tlak, bruslení. Hráči naskakují mladší a mladší, protože přesně takový styl je jim vlastní. Hodně se to změnilo.“

A srovnání se současným Českem?
„Mám pocit, že tady to bude víc o systému. Taky se tu ale hraje past ve středním pásmu v moment, kdy se nevyplatí forčekovat. Je to takový mix.“

S provinčním klubem Skelleftea jste získal dva tituly, čtyřikrát v řadě jste s ním byl ve finále. Jak těžké bylo vybudovat v malém městečku medailovou mašinu?
„Není to žádné tajemství, všechno je o tvrdé práci. Každý den musíte odevzdávat klubu maximum. Nejen hráči a vedení, ale opravdu všichni. Ledaři, uklízečky. I hotdogy ve stánku musí být perfektní, musí mít správnou teplotu. Všichni musí mít stejný mindset, nastavení na to být nejlepší. Nejde vyhrávat každý rok, ale když zvládnete být každý rok v top čtyřce, něco to znamená. Tohle bych chtěl přenést i sem do Sparty.“

Začal jste v klubu trénovat mladé hochy, po čtyřech letech jste dostal poprvé A-tým. Byla pro vás postupná cesta důležitá?
„Moc! A každému trenérovi bych ji doporučil. Hodně se naučíte. O komunikaci, o jiném herním stylu. V Skelleftea jsme si nastavili jednotnou koncepci pro všechny týmy. Měli jsme stejný playbook. Když přišel junior do áčka, věděl, co má hrát, a zapadl.“

Rukama vám prošli například Viktor Arvidsson, Adam Larsson, Oskar Sundqvist, Jonathan Pudas nebo Lucas Wallmark. Velká jména světového hokeje.
„Ano, ale těmi se stali až pak. Když jsem je trénoval, nikdo je neznal. Teď je snadné říct, že to jsou skvělí hokejisté, pro mě ale byli jedni z mnoha. Museli jsme v nich rozpoznat talent, správně ho rozvíjet. Jsem strašně rád za jejich kariéry, pořád je sleduju. Sundqvist má dva Stanley Cupy, Pudas je nejlepší obránce švédské soutěže. Mám radost.“

Kterého českého hráče vás baví sledovat? Tak nějak tuším, koho řeknete.
(usmívá se) „Jasně, Davida Pastrňáka . To je opravdu krása. Šikovnost, talent, možná nejlepší střela v celé NHL. Vážně zábava na něj koukat. Fantasticky vám pomohl na posledním mistrovství světa. Tam byl přímo neskutečný, hráč na úplně jiném hokejovém levelu.“

V Björklövenu to bylo hodně za hranou

Před příchodem do Sparty jste naposledy v minulé sezoně vedl švédský druholigový Björklöven. Četl jsem o vašem náhlém konci z důvodu kritiky a útoků na vaši osobu od fanoušků.
„Nebylo to o kritice. Tu přijímám v pohodě, bylo to mnohem víc. Dlouho docházelo k útokům na mě, až to zašlo příliš daleko. Nejsem robot. Chodil jsem do práce s bolestí břicha, nepřinášelo mi to žádnou radost. Děly se mi opravdu špatné věci, které se přímo týkaly i mojí rodiny. Pořád to řeší policie. Nechci o tom moc mluvit, nebylo by mi dobře. Bylo to těžké období. Pro tohle hokej nedělám. Chci dělat lidem radost. Znovu říkám, kritika je v pořádku, ale tohle bylo mnohem, mnohem horší. Chci už všechno nechat za sebou.“

Omlouvám se, ale dovolte ještě jednu otázku: co bylo důvodem těch útoků a výhružek, kterým jste čelil?
„Víte, Skelleftea je největší rival Björklövenu. I když nehrají stejnou soutěž, fanoušci se nesnáší. Začalo to od prvního dne, kdy mě Björklöven představil jako nového trenéra. Bylo to daleko za hranou.“

Přitom jste hned v první sezoně dovedl klub do finále Allsvenskan, byl jste úspěšný.
„Ano, ale jim to bylo jedno. Nenáviděli mě. Šlo jen o skupinu příznivců, spousta dalších mi vyjadřovala podporu.“

Během finále jste se dokonce spolu s obráncem íranského původu Danielem Rahimim obrátili na policii. Prý vám bylo vyhrožováno smrtí.
„Je to tak. Během finále, vlastními fanoušky. Nechápal jsem, co se to sakra děje. Nabalovalo se to jako sněhová koule.“

Byl tohle důvod, proč jste si dal od trénování a hokeje na deset měsíců pauzu?
„Ano, potřeboval jsem si odpočinout, nabrat síly. Necítil jsem z hokeje štěstí a radost. Jsem horal, miluju přírodu a lesy. Na osm týdnů jsem se sbalil a jen jsem slézal kopce, byl v přírodě. Dalo mi to hodně energie. Pak se po několika měsících ozvala Sparta a jsem tady.“

Předtím jste po konci v Curychu v prosinci 2017 nikde netrénoval skoro tři roky. Tam byl důvod pauzy jaký?
„Mám vlastní byznys. Pracuju ve Švédsku jako konzultant, radím různým lidem z hokejového prostředí. Dávám jim zpětnou vazbu, radím ohledně systému. Měl jsem hokejové kempy pro mládež a další aktivity, nenudil se.“

Narodil jste se ve městě Kiruna, daleko za severním polárním kruhem. Kolik hodin tam je během zimy světlo?
(směje se) „Slunce tam během zimy skoro nevidíte, je tam tma. Během dne je na chvíli šero, jinak opravdu tma. Je to zimní město, hodně šedé. Máme jeden z největších železných dolů na světě. Je tam spousta dělníků, kteří opravdu měsíce světlo nevidí. Jediné, které mají, je to z jejich svítilen na přilbách. Mentalita tamních lidí je speciální, jiná než na jihu. Všichni tam ale žijí hokejem.“

Odehrál jste tam skoro celou profesionální aktivní kariéru. Netáhlo vás to jinam?
„Měl jsem dost nabídek, ale vlastně ne. Měl jsem to v Kiruně rád, narodil jsem se tam, byl jsem tam doma.“

Z Kiruny pochází taky nedávno zesnulá legenda Börje Salming. Znali jste se?
„Ne ne, on odešel, když mu bylo osmnáct, pak jsme na sebe nenarazili. V Kiruně jsou dva kluby, mezi kterými je velká rivalita. Já jsem odchovancem IFK, on konkurenčního AIF. Fanoušci týmu, který vyhrál vzájemný zápas, nešli další den do práce, protože slavili. Bylo to velké. Když jste ve škole měli tričko jednoho klubu a potkali skupinku fandící soupeři, museli jste utíkat, protože byste dostali. (usmívá se) Mám na to ale dobré vzpomínky.“

Viděl jste ceremoniál, který Salmingovi uspořádalo Toronto?
„Ano, bylo to srdcervoucí. Pak měl ještě obrovskou slávu doma ve Švédsku, o pár dnů poté ale zemřel. Strašné. (luskne prsty) Takhle rychlé to bylo, hodně děsivé. Opravdu musíme žít život naplno, užívat si ho, Nikdy nevíte, co vás čeká.“

Hokej hrál i syn

Od dětství hrával hokej také syn Hanse Wallsona – Victor. Působil v mládeži Skelleftea, v 19 letech však po jedné sezoně v juniorce Kiruny aktivní kariéru ukončil. Teď je mu 28 a je hlavní trenérem týmu SK Tege, který působí ve třetí nejvyšší soutěži ve Švédsku.

Postřehl jste někdo toho chytráka brňáka z "bomby k tyči" jak se "posmíval Spartě? Hezky ho Kuba Koreis utěšil aby se jim to nevrátilo Kde jsi teď?

Může mi někdo vysvětlit co tam ty rozhodčí dělají? To je hnus

Čůrák Kundrátek

reakce na SpartaCorps: ,,https://www.bkboleslav.cz/vstupenky-permanentky  sektor..." zobrazit příspěvekwww.bkboleslav.cz/vs...

sektor F...."

Moc děkuji! Až teď jsem si všiml, že to tam je dostatečně napsané

Zdravím, prosím vás, jaký je sektor pro hosty v Boleslavi? Díky moc, Sparta navždy

reakce na chuli: ,,Uvis Janis Balinskis  nemáte o tom někdo info? "

A co s ním?

reakce na Mabava: ,, 2601061262/2010 FIO banka. Je to transparentní účet. Dá se..." zobrazit příspěvek 2601061262/2010 FIO banka.
Je to transparentní účet. Dá se dohledat.
Ale je pravda, že na SHS stránkách je neviditelný a je to škoda. A nebo jsem slepouš "

Já ho našel hned v sekci "choreofond"

Vlach 5 zápasů stop

5 gólů skvělé, ale ten Polášek? To je chyba za chybou...

Neuvěřitelné se stává skutečností! GUSTAV THORELL střelec úvodní branky !

reakce na Schaschek: ,,To jsou ale přesně ty prohry, kdy máš vztyčenou hlavu (celá..." zobrazit příspěvekTo jsou ale přesně ty prohry, kdy máš vztyčenou hlavu (celá republika má po naší prohře vztyčenýho ptáka a hromadně onanuje). Jo prohráli jsme, ale na ledě hodně silnýho týmu jsme nebyli horším týmem, jen nám už několik zápasů chybí efektivita v zakončení. ***i budou prskat, ale za mě jsou tohle přesně ty prohry, který snesu."

Přesně tak, dnes prohra se ctí!
Zítra tým převezme Pan Hořava a proto v pátek vezmeme minimálně 2 body Varům!
Víte co? Jdu vsadit v pěkném kurzu čistou 2! SPARTA.

hcsparta.cz/clanek.a...

Jestli vše půjde jak má, tak by se v pondělí k týmu měl připojit asistent Hans Wallson

reakce na Schaschek: ,,Je to premium vůbec nevím co tam píše."

Ze svého sídla v Kopřivnici vyrážel k debatám do Prahy za majitelem Sparty Karlem Pražákem. Václav Varaďa eminentnímu zájemci o jeho služby představoval svou vizi, plány a záměry. Úspěšný kouč vyzvonil pilíře svého know-how, leč k velkému překvapení všech zajímavý džob nezískal. Probíhající debaty 46letý kouč veřejně nekomentoval, a když, tak ve smyslu, že zbývá doladit formality. O to tvrdší náraz do zdi přišel.

Z původně avizovaného propojení tria Václav Varaďa, Aleš Krátoška, Patrik Eliáš zbyly smíšené pocity. A taky ticho po pěšině. Pro iSport.cz klíčový projektant zlatých třineckých sezon učinil výjimku a sepsal prohlášení.

Vztek či zlobu v první reakci nečekejte, spíš pocit překvapení či nepochopení toho, v jak zarážející finále se celá akce s hledáním nástupce Pavla Patery a Patrika Martince vyvrbila. Ostatně, o údivu otevřeně mluvil sám Miloslav Hořava, k němuž přistála smlouva až poté, co klub náhle ukončil rozjeté debaty s Varaďou.

Spekulací, proč tomu tak bylo, se rojí mraky.

Příliš velký plat?

Podle zdrojů iSport.cz nikoli. A i kdyby si měl trenér říci o 600 tisíc korun měsíčně, jak se zákulisím nese (blíže pravdě je základní mzda 400 tisíc + bonusy), nešlo by o mzdu ustřelenou od nejlépe placených hráčů, ale totožnou či velmi podobnou.

Příliš velký nárok na vliv v klubové hierarchii z pohledu Sparty?

To je pravděpodobnější verze. Varaďa se netají tím, že vyžaduje právo spolurozhodovat o transferové politice, odmítá roli stratéga, odpovídajícího za výsledky, pokud mu jiní nakupují zboží bez předchozí konzultace.

Tak to má nastavené a nejede přes to vlak. „Byl jsem od počátku otevřený a transparentní v tom, jak si myslím, že je potřeba hokej dělat. Já nechci nikam přijít bojovat, mám vizi, která vede k úspěchu, a věřím, že týmový úspěch je ta absolutní meta, která lidi spojuje a přináší radost,“ zmiňuje Varaďa. „Po všech vždy vyžaduji maximální nasazení pro tým. Sám jsem připravený plně nést zodpovědnost, s tím ale nutně souvisí i odpovídající kompetence,“ nastiňuje v prohlášení.

Je veřejným tajemstvím, že u Ocelářů v tomto směru na sebe občas narážely osobnosti Václava Varadi a sportovního ředitele Jana Peterka. Když v průběhu minulé sezony náročný kouč vysvětloval svůj odchod a důvody nedodržení dlouholetého kontraktu, zmiňoval nutnost táhnout společně jedním směrem. Což v Třinci přestal cítit. Proto se rozhodl odejít.

Venca Varaďa! Třinečtí fanoušci ocenili asistenci bývalého kouče v exhibici

Podle všeho se potřebných pravomocí ve Spartě nedočkal. „Trenér musí spolurozhodovat se sportovním úsekem a majitelem o skladbě A-týmu, příchodech hráčů i jejich smlouvách. Je to týmová práce, ve které má mít trenér silné slovo. Jen tak může nést skutečně zodpovědnost za daná rozhodnutí a výsledky,“ píše Varaďa.
Prohlášení Václava Varadi pro iSport.cz

"Hokej je týmová hra. Tým je pro mne vždy na prvním místě. Jsem přesvědčený, že znám cestu, jak být v hokeji úspěšný. A věřím, že týmový úspěch je ta absolutní meta, která lidi spojuje. Sám jsem připravený plně nést zodpovědnost, s tím ale nutně souvisí i odpovídající kompetence. Trenér musí spolurozhodovat se sportovním úsekem a majitelem o skladbě A-týmu, příchodech hráčů i jejich smlouvách. Je to týmová práce, ve které má mít trenér silné slovo. Jen tak může nést skutečně zodpovědnost za daná rozhodnutí a výsledky.

V této své vizi i požadavcích jsem byl od počátku naprosto transparentní i směrem k vedení Sparty, kterému jsem nastínil koncepci, jak ji chci dostat v tabulce zpět tam, kam patří. Věřím, že kdyby se Sparta po této cestě vydala a pracovala jako jeden tým, dosáhli bychom spolu úspěchů. Plně respektuji konečné rozhodnutí Sparty.

Nechci jednání detailně komentovat. Byl jsem od počátku otevřený a transparentní v tom, jak si myslím, že je potřeba hokej dělat. Já nechci nikam přijít bojovat, mám vizi, která vede k úspěchu, a věřím, že týmový úspěch je ta absolutní meta, která lidi spojuje a přináší radost. Po všech vždy vyžaduji maximální nasazení pro tým. Sám jsem připravený plně nést zodpovědnost, s tím ale nutně souvisí i odpovídající kompetence.“