Sparta Hockey Supporters - Stránky fanoušků hokejové Sparty

Je to už dlouhých 9 let, kdy jsme naposledy mohli vidět náš oblíbený klub ve finále extraligy. Nakonec se to podařilo v sezóně, kdy jsme si museli zvykat (někteří si stále zvykají) na nové působiště v O2 Aréně. Vzpomínky na slavení posledních titulů ve mně odstartovalo úspěšné prodloužení v šestém utkání semifinále v Plzni, kdy Lukáš Pech zařídil Spartě opět postup tam, kam se léta snažila marně prodrat.

Ve stejné chvíli začíná doslova brutální boj o lístky na dvě finálová utkání v Praze. Jelikož už dlouhodobě nejsem členem kotle a na zápasy chodíme ve více lidech na sezení, je téměř nemožné sehnat několik lístků vedle sebe do spodní části hlediště. Špatné připojení ze statku, kde se právě nacházíme na teambuildingu, tomu také dvakrát nepřidává, ale nakonec je boj úspěšný alespoň z poloviny. Výsledkem je několik lístků na vcelku pěkná místa v horním prstenci arény. Spoléhat se v tu chvíli na propadlé rezervace po každé půlnoci není něco, co bych chtěl absolvovat, a platí tak „lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše“.

Zároveň ladím dopravu a lístky na první dvě finálová utkání v Liberci. Těší mě, že se snad opět po delší době potkám se starými známými výjezdníky, se kterými jsme často absolvovali cestu za Spartou několik let zpátky, a zavzpomínám tak na staré časy. Doposud se mi dařilo jezdit maximálně na pár výjezdů za rok a letošní play-off přes dovolenou, nemoc a pracovní povinnosti zatím venkovním událostem nepřálo. Přes finále však nejede vlak. Po úspěšném vyřízení všeho můžu vesele pokračovat ve slavení postupu, dokončit víkendový teambuilding a těšit se na začátek bojů o Masarykův pohár.

Finále č. 1

Konečně je to tady, v kalendáři svítí datum 14. dubna 2016 a s kolegou právě za deštivého počasí vyrážíme směr Liberec. Na místě zkušenost velí, že v Liberci je to s odjezdem z parkoviště na delší dobu, a tak bychom měli zaparkovat dále od haly a dojít pěšky. Pohodlí v tomto nečase ale nakonec zvítězí a nezbývá tedy nic jiného, než zaujmout místo na hlavním parkovacím místě u stadiónu.

V doznívajícím dešti čekáme na předsedu, abychom konečně mohli vtrhnout s lístky do haly. Potěšujícím faktem přitom je, že se setkávám mimo jiné s kamarádem, se kterým jsme ve dvou řadách pod sebou odfandili v kotli poslední dva sparťanské tituly, proč na to nenavázat, že?

Na začátku zápasu můžeme sledovat malé choreo domácího kotle, který si nás chce dát ve finále jako dezert. Na severu Čech mají obecně v této sezóně sebevědomí posunuté opravdu do nebeských výšin. Není divu, když v sezóně sbírali úspěch za úspěchem a všude z médií slyšíme mnohdy až přehnané reakce - to jednomu prostě stoupne do hlavy. V tomto ohledu nám naše „nenápadnost“, i když jsme sezónu zakončili na skvělém 2. místě a Liberec třikrát ze čtyř pokusů v základní části porazili, může jen pomoci. Navíc, máme za sebou těžké tažení proti Plzni a zde jsme se mohli připravit na tvrdost, která nás ve finále jistě bude čekat. Přes všechna zranění máme stále k dispozici dobře připravený mančaft, který není radno podceňovat.

V bílém pekle, které je však ozvučeno z velké části fanděním z místní (ne příliš kvalitní) reprosoustavy, jež už by si za ta léta zasloužila vyměnit, začíná první finálový zápas - a rovnou ve velkém tempu. Šance střídá šanci, ale první gól nakonec padne až ve 13. minutě z přesilovkové teče domácích. V tu chvíli je bílých vířících „ručníků“ plná hala. Výhodný stav drží až do konce prvního dějství, ale sparťanský kotel, který není ještě tento zápas na 100% zaplněný, funguje výborně. Zbytku haly, jež čítá přes 7000 příznivců Liberce, je více než důstojným soupeřem.

Po zdlouhavé frontě na občerstvení a první změně stran začíná druhá třetina. V té je nakonec mnohem úspěšnější hostující celek, když otáčí po dvou gólech Míry Formana a Jardy Hlinky průběh utkání. V tu dobu už je bílé peklo slyšet/vidět spíše v momentech křivdy za neodpískané domnělé nedovolené zákroky nebo když zrovna vyjadřuje nesouhlas s přesilovkou pro hosty. V závěru třetiny dostává ještě Sparta výhodu dvou mužů v poli, ale i přes velké šance nedokáže vstřelit další uklidňující gól.

Vyhecovaný zápas gólově uzavírá ve třetí třetině v přesilovce Honza Buchtele. Domácí již brankově nedokáží reagovat a místo toho přicházejí momenty, které do hokeje, ani do tak vypjatého zápasu, nepatří. Přes oblíbené kravaty na protihráče i mimo hlavní dění, přichází zákrok Vampoly na Lukáše Pecha. Zákrok o to záludnější, že přichází v momentu, kdy hráč vjíždí do otevřených dveří na střídačce a hrozí tak nepříjemné zranění. Rád si bych si myslel, že si toho domácí hráč nebyl vědom, ale když celý zápas máte možnost vidět počínání některých hráčů soupeře, dojmu úmyslu se vyvarovat nemůžete. Rozhodčí zápasu měli zjevně stejný dojem a Vampolu odměnili v polovině třetí části vyloučením na 5 minut a do konce utkání. Ze strany domácích to ale nebylo vše. Další nevybíravý zákrok (nepotrestaný) předvedl pár minut před koncem Bakoš, když ležícího Honzu Švrčka píchl holí do krku. Neustálé provokace končí pozápasovou strkanicí Ševce s Adamem Poláškem. Na výsledku to však nic nemění a zaskočeným domácím tak Sparta ruší další vítěznou sérii.

Radostný odchod z haly, doprovázený chytrými poznatky místní security o tom, že není ještě hotovo, a jedním přiopitým prát se chtivým fanouškem domácích, nám nekazí ani nezvládnuté výběry vratných kelímků, když pokladny hlásí, že jsou bez peněz. Příště by to chtělo lepší přípravu, když už sáhnu k variantě záloh. Náladu neposkvrní ani zdlouhavé opouštění parkoviště, kdy se nejdříve zařadíme do fronty, abychom následně mohli na 12 songů AC/DC vypnout motor a pozorovat cvrkot lidí a nulový pohyb aut. Tady bych chtěl jen vyzdvihnout zajímavý přístup některých řidičů s L na SPZ, kteří bez ostychu nastartují svá auta a zapnou světla přímo do očí řidičům v uličce. Situace vybízející třeba pro zahrání stínového divadla za bílým dresem Sparty… Po téměř 45 minutách se kolona jako mávnutím kouzelného proutku rozjede a my vyrážíme směr Praha s důležitým prvním bodem.

Finále č. 2

Po náročném čtvrtku přichází ještě náročnější pátek a vzhledem k tomu, že tentokrát nemám nikoho, koho bych vezl, po dlouhé době využívám k cestě na druhé finále autobus Fanclubu. Člověk si v tu chvíli znovu uvědomí, jak se kotel za tu dobu proměnil a omládl. Valná většina známých tváří totiž zůstala a přespala na druhý zápas v Liberci.

Při deštivé, ale vcelku poklidné cestě čtu dozvuky předchozího utkání a nářky trenéra a hráčů soupeře. Přemýšlím, že by si ale každý měl nejdříve zamést před vlastním prahem. Přes letecký den Výtiska (vs. podnět na simulování Emingera) až po nepotrestané zákroky (u disciplinární komise) Vampoly a Bakoše. Druhý jmenovaný sice „potrestán“ za svůj úmyslný zákrok holí byl, ale trest je vzhledem k nezranění protihráče odložen podmíněně do konce play-off? Názor na to nechť si každý udělá sám.

Při dojezdu k hale se setkáváme se svými kamarády a známými, kteří si užívají takřka non-stop dvouzápasových výjezdových výhod. Dnes bude sektor plnější než včera (už kvůli čtvrteční účasti fotbalové sestry v EL)!

Zápas však začíná početními nevýhodami pro naše bojovníky. Ti odolávají nájezdům Liberce a po skvěle odbráněném oslabení dostávají i oni možnost přesily. Bohužel zrovna z této herní výhody dostáváme první branku utkání, když po křídle jedoucí Valský vymetl růžek sparťanské svatyně. Stejný začátek jako včera, ale na obrat již sparťanský kotel nečeká tak dlouho. Po gólech Curtise Hamiltona a Míry Formana Sparta opět vede a přebírá otěže utkání. Hostující celek dostává několikrát možnost přesilové hry, ale ty v pátek vůbec nevychází. Dobře fungující defenziva domácích a někdy i krajně nepříjemná hra do těla nebo na hranici faulu rozebírá sparťanské manévry. Sparta přitom stále kontroluje hru a nepouští domácí do nějaké vážnější šance. O to větší škoda tak je jedné chyby, kdy opět po křídle ujíždí domácí hráč a trochu se štěstím se puk převalí přes Pöperleho lapačku. Neustále nepříjemní domácí ve snaze rozhodit sparťanské hráče slaví úspěch necelé 4 minuty před koncem druhé třetiny. Obouchávaný Klimek po pádu, při otočce pro zvednutí se z ledu, trefuje do oblasti kolene domácího Dernera, který se okamžitě kácí k zemi, aby následně vstal a pelášil na střídačku. Po poradě sudích je hráč Sparty nemilosrdně poslán s trestem ve hře, který mu znemožňuje nastoupit do dalšího zápasu, do kabin.

Sparťanský kotel pouze nechápavě sleduje celou, pro něj nepřehlednou situaci. Posléze dostáváme zprávy, co se vlastně stalo. Takovýto zákrok opět do hokeje nepatří, a i když zřejmě pramenil z neustálých provokací soupeře, není omluvitelný. Uškodilo to zejména celému týmu v dobře rozehraném zápase. Když je Sparta chvíli po vyloučeném Klimkovi poslána do tří za vyhození kotouče mimo hřiště, nastává zlomový moment zápasu. Dvě minuty dlouhé oslabení o dva muže zvládají hráči hostů zpočátku bravurně. Střídačka je však velmi daleko a síly neustále docházejí. Nakonec obrana 50 sekund před koncem třetiny podléhá a obrat Liberce je na světě. V tu chvíli ožívá dosud ne příliš výrazné publikum domácích. Kotli hostů naopak chvíli trvá, než se vzpamatuje z této nepříjemné rány, ale zápas není zdaleka u konce, a tak tlačíme své oblíbence dál.

V mezipauze mezi třetinami vracím kelímek, aby se mi doma nevršily, protože jsem ho po kolegovi samozřejmě zapomněl v autobusu, a také mě nebaví neustálé nekončící fronty na pivo, navíc když je pohyb pro hosty v hale dost omezen.

Na holích Sparty je od začátku třetí třetiny vidět nervozita. Přihrávky nechodí tak, jak před tím a rozehry jsou mnohdy až příliš kostrbaté. Hostům nepomáhají ani oslabení, když jedno je opravdu kuriózně zahlášeno. Rozhodčí s rukou nahoře, my v držení puku jako ve výhodě a po odpískání jde na trestnou lavici náš hráč. Na jedné diskusi to vcelku zajímavě podtrhuje komentář: „Nejlepší bylo, jak ve třetí třetině držel Vitásek Hamiltona, dal pěstí Mikušovi a ven šel Hamilton za vysokou hůl - to už fakt nevíš, co na to říct“. Přesto vše zápas nekončí a Sparta má několik po sobě jdoucích velkých šancí, které vyústí Kudrnovým minutím prázdné branky. Dokonání obratu v rámci pořekadla: „nedáš, dostaneš“; nakonec potvrzuje Vampola střelou do opuštěné klece hostujícího týmu hrajícího v šesti bez brankáře.

Z Liberce si tak za podpory policejního konvoje odvážíme jeden bod, který bychom dozajista před play-off brali. Nicméně, všechny určitě hlodá alespoň chvíli myšlenka na body dva, protože páteční utkání bylo rozehráno velmi dobře. Osazenstvo autobusu to však bere sportovně a v pozitivní náladě přijíždí do Prahy, kde se po několika výsadcích rozchází poklidně domů.

Po příjezdu a přečtení novinek člověka nepřekvapí, že jsou média plná zákeřného kopnutí Klimka a emočních reakcí postiženého Dernera. Trochu mi to připomíná mediální boje na úrovni pana Kýhose a Komety Brno před několika lety. Každý však bojuje, jak umí.

Teď je puk na našem hřišti a my bychom měli ukázat, kdo je v Praze doma! Aréna je podle Ticketportálu téměř zcela zaplněna na oba dva dny a pokud lístky nedrží ve velkém počtu překupníci a zaplní se VIP patro, mohli bychom být svědky největší domácí návštěvy za novodobou historii klubu a současně největší návštěvy v play-off po rozdělení Československa.

Autor: Amadeus
Foto: Facebook HC Sparta Praha
Video: Amadeus

Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.